Wafle

Vafle

Jestli se mi něco ve výchově synků podařilo, tak v nich vypěstovat lásku nejen k dobrému jídlu, ale zároveň si ho umět i připravit a splnit sama sobě  cíl, že mi chlapci (ač mazanci), budu umět připravit chutné jídlo.

Co bylo dnes k obědu, o tom jsem už psala (jen pro pořádek- krocaní stehna+bramborový knedlík a kedlubnové zelí), neskutečná mňamka! Dokonce jsem byla s jídlem tak spokojena, že na Michaelinu výzvu, ať pošlu fotku,  jsem sice nejdříve reagovala „zastydle pubertální poznámkou“, ale nakonec jsem při zálibném pohledu na své dílo, vše přehodnotila a došla k závěru, proč bych se o tu krásu nepodělila. Všechno jsem naaranžovala a šla do hlavního domu pro mobil (v létě vařím v letní kuchyni, nechci být zavřená v domě) a to byla chyba.

Když jsem se vracela, myslela jsem, že mě trefí, běžně totiž  mé milé kosatky svolávám k obědu i natřikrát, tak proč ne zrovna dnes!!??  To co jsem viděla nebyly žádné kosatky, ale normální harpye, které se slétly na můj nazdobený stůl a hodovaly.  Na mou výtku: „  Chlapci zkazili jste mi foto!“, se jen s plnými ústy usmívali a vyluzovali zvuk jako, máš to výborné. A já jen sledovala, jak se ládují. Ve finále jsem si řekla, no co, hlavně, že jim chutná a ty si pospěš , nebo na tebe nic nezbyde. A přidala jsem se k hostině.

Po hlavním jídle přišel dotaz: „ A dezert?“

„Není, nebyl čas.“ s pošklebkem jsem odpověděla, „máte pracující matku, i v neděli, pánbůh mi to odpusť.“

„Ale něco by to chtělo.“

Chuť je naštěstí prevít, donutí k akci mnohého.

„ Udělám vafle,“ k překvapení všech vyskočil Mladší. Nikdo jsme mu samozřejmě nebránil.

Do půl hodiny byl dezert na stole. Všichni jsme na Mladšího pěli chválu. Ta dobrota. Na můj dotaz, kde vyčetl recept, obrátil oči v sloup a povýšeně, jako že nechápe, že se vůbec mohu ptát:

„Kde asi? Na netu.“ 

Holt jiná generace, já bych hledala v knihách a potom na netu. Jeho knihy nenapadnou….škoda.

Když přistály přede mnou na stole vafle se šlehačkou, jahodami a nastrouhanou čokoládou, vše bylo odpuštěno. Jen jsem si pomyslela:

„To je kalorická bomba, to bych si měla odpustit, ale ta krása…k čertu s kaloriemi…. vlastně si tu lahodu zasloužím. Ještě by se synek cítil uražen…( prd uražen… vrhli by se na mou porci a než bych mrkla, dívala bych se na prázdný talíř).

No chlapci, mé úsilí, abyste se o sebe uměli postarat v tomto směru, bylo splněno.