Cesta do Tábora
V jedné lidové písní se zpívá: Běží liška k Táboru…. Tentokrát to ale nebyla liška, ale já. A neběžela jsem, ale jela autobusem. Moje známá…. učitelka…. se mě zeptala: „Jedu na výlet do Tábora, potřebuju sebou někoho normálního, nechceš jet se mou?“ Poctěna tím, že se jevím „normálně“ jsem kývla. Koneckonců…a proč ne…Tábor se mi líbí, už jsem tam nebyla plus mínus pět let., alespoň zjistím, zda v Besedě pořád chutná a pořád mají plzeň. „Jaký je program a co po mně budeš chtít?“¨ „Hele, vše mám zařízené, nejdříve Museum čokolády, následuje výstup na věž, pak rozchod, my samozřejmě oběd, prohlídka podzemí a Husitské muzeum.“ Nechci zdržovat detaily, proto jen krátce: žáci úžasní, jídlo dobré a chutné, plzeň vychlazená, koneckonců i ta čokoláda nebyla špatná, a jak řekl své třídní jeden z žáků: „ Pančelko, bylo to dost dobrý, hlavně jsem se dobře najed.“ P.S. Návštěvu Tábora bych doporučila vřele všem. Ať těm, kdo jdou za kulturou, historií nebo jídlem, anebo za vším dohromady. A pohl
