Psi a kočky ( na vždy)

 Psi a kočka v 1.30 v noci, to dokazuje velkou lásku k oběma druhům z mé strany, naštěstí byl víkend...




                                                              Pes baskervillský v Čechách

Přichází Advent

 

Přichází Advent, předvánoční čas, čas klidu, pohody, úklidu a pečení.  Kdysi jsem dělala různě bohaté a různé adventní věnce a svícny, než jsem přišla na to, že i zde platí : v jednoduchosti je krása….

 



 

 

 







 


Dnes je krásně příjemný podzimní den….

 

Dnes je krásně příjemný podzimní den….

 K napsání článku mě přivedl jiný článek, který jsem četla včera. Byl to rozhovor a jedna z otázek směřovala na neokomunismus a progresivismus. A tak tady sedím u právě umytých oken (tzn. do tří dnů prší, ne-li hned dnes) a přemýšlím o tom, jak se skutečně vzdalujeme od původního daru přírody. Od daru, kdy nám příroda nadělila, možnost používat ruce a pracovat s nimi, abychom mohli zvyšovat svou rozumovou kapacitu.

Ale teď se mi zdá, že se to zvrtlo. Lidská mysl jako by se povyšovala nad přirozenost a od přírody nás odcizuje. Čím dál více se vyskytují lidské bytosti a skupiny, které nás nutí přijímat pouze jejich názory a jejich způsob života. To mě děsí, nástup jakékoliv totality mysli a moci.

Přemýšlím o tom, že i když se celý život „flexibilně“ přizpůsobuji pracovním potřebám a snažím se pochopit různé moderní trendy společnosti, aby se ze mě nestala zkostnatělá fosílie, upřímně řečeno pochopit, je asi špatný výraz, lepší by byl…zjistit o co jde, abych v závěru konstatovala, že opět vytvoření nějakého pseuda, zcela odtrženého od přirozenosti, kterému se ale díky křiklounství dostává mediální podpory.

Přemýšlím o tom, že ačkoliv mi byly dány do vínku dvě vlastnost, a to říci, že pokud si myslím, že je to špatně, tak to prostě dělat nebudu, tak naštěstí i naprosto opačná, a to půd zodpovědnosti za své blízké, který mě občas donutil tzv. držet hubu a krok. Sice mi z toho bylo vždy na zvracení, ale asi nejsem taková morální persona, abych kvůli tomu, co si myslím, zkazila šanci někomu z rodiny.

Proto mě směry, kterými se chce ubírat čas lidské společnosti děsí, nechci, abych se vrátila do totality a nechci, aby ji zažily mé děti.

Tak, konec filozofování, okna jsem umyla, uvařím oběd, odpoledne půjdu na jmelí, začnu s výzdobou a zítra zapálím na svícnu první adventní svíčku. Koneckonců dnes je takový krásně tichý příjemný podzimní den.

Proč neslavím 17.11. 1989, ale připomínám si 17.11.1939?

 

Protože po deseti letech od tzv. sametové revoluce“ jsem zjistila, že to už bych mohla slavit 25. únor 1948.,  potvrdila mi to věta, která dnes opět zazněla: ze stranických špiček nebyl odsouzen nikdo…..

17.11. 1989 byl začátek mírumilovného dovolení podílení se nekomunistů na vládě

17.11.1939 byl počátek nepředstavitelného strachu o lidský život….

https://www.valka.cz/11824-17-listopad-Mezinarodni-den-studentstva

Památníčky

 
V jednom z komentářů s Blondýnou padlo slovo památník a to, že by nás asi dnešní generace považovala za malé blázínky. 

Přesto je to jedna z nejhezčích vzpomínek na dětství a mládí.

Na půdě jsem kdysi našla památník,  který je důkazem  v vzpomínek na dobu, kterou by nikdo z nás nechtěl prožít.

Finsterwalde- tak jsem vygůglila, jaké je to poklidné, pěkné městečko, ale o nucených pracích během 2. sv. ani zmínka.  A o části nebo Massen také nic




Bůh ochraňuj Ameriku!

 Bůh ochraňuj Ameriku.... 

nikdy bych neřekla, jak trpce mě pobaví na internetu článek s názvem: 

Brežněv a pokrytci, smějí se Američanům ruští politici i média...

 


Běhání v barvách.

 


Vlastně člověk nemusí ani běžet, může jít, courat se, anebo se zastavit, kochat se a přemýšlet  nad nesmrtelností brouka a pravdivostí otřepané věty, že nejlepším malířem čarodějem je příroda.


Stará moudrost

 

Už čtrnáct dní hýbe českým fotbalovým dvorkem aféra kolem Náčelníka.  Já samozřejmě jako žena fotbalu nerozumím, ale to mi vůbec nebrání v tom, abych se k tomu nevyjadřovala. Navíc se občas i pobavím tím, že ty moje testosteroňáky poslouchám, a okomentuju to, co z nich vypadlo, z hlediska politického, historického a nebo jen proto, abych je vytočila.

I když pár poznámek je donutilo i k úvahám a zamyšlení:

No toto trvalo, třicet jedna let po listopadu a kolik let ten estébák s váma vláčel. A hned do toho zamotám Havla, který nepostavil komunisty mimo zákon. Nebo tak se alespoň poučte, máte zářný příklad, co se v mládí naučíš… Náčelník dokázal strukturu totalitní strany krásně aplikovat do fotbalu, věděl, že musí mít na své straně masu. A nebyl líný.

Naposled jsem uzavřela jejich diskuzi o tom, jak by měl pracovat FAČR, starým moudrem a sklidila pochvalu( a pak že fotbalu nerozumím). Pronesla jsem totiž, že….

stará moudrost, na kterou by při obrodě FAČRu měly zainteresované strany myslet, zní:

                           Nový bordel se starejma kurvama nepostavíš.

 

Člověk míní, vláda mění.(náš volný čas)

Ach…jak jsem si to krásně plánovala! Toho volného času, který mě čeká a jak pod rouškou psychického a nepedagogického nátlaku (ale ve finále 100 % účinného) jsem tlačila na Mladšího v pro mě zásadní záležitosti, a to v získání ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU HNED NAPOPRVÉ!!!  Povedlo se!!! I když .. vidina jeho samostatného ježdění na tréninky se začala pomalu vzdalovat stejně jako týden před závěrečkami (9.9.) obava, aby nepřišla nějaká covid-opatření týkající se autoškol.

Jeden by řekl: Hurrá! je samopojízdný, můžeš se věnovat sama sobě. Jo… velký kulový….Zrušili nám tréninky…. A opět by jeden řekl: No a? Je mu osmnáct život, už je jeho boj. Možná, ale to by musel mít asi jinou matku. Já a Starší jsme povahami podobní, prý neumíme odpočívat, ale to je hloupost, protože já si nejlépe odpočinu, když dělám něco svého a sama.

Zpět ale k Mladšímu chlapci. Chlapec je skutečně obdařen sportovními vlohy, ale...ale zároveň potřebuje i občas buzeraci. A proto… proto hraje fotbal, aby se rozvíjel a rostl, ale především, aby ho buzeroval někdo jiný a ne já, protože už mě to po letech nebaví.

Jenže nám teď zrušili ty tréninky… 4x týdně! A místo tréninků musím nastoupit já.( alespoň si zlepším fyzičku, ale to dřina :(  ).  Naštěstí mám zbraň, chlapec je student, já výdělečně činná.

„Už jsi posiloval?“

„Ne nech mě, mám rýmu.“

„Na to ti kašlu, posilovat můžeš v teple.“

„Bolí mě záda.“

„To nevadí.“

„Prosím tě, jdi z pokoje a nech mě! „

„Až uděláš jednu serii.“

„Neudělám.“

„Tak já se nehnu.“

„Odstěhuju se.“

„Ok. Teď už udělej ty serie dvě.“

Chlapec má vlastně matku rád, odposiluje a matka spokojeně odchází.

Další den a vlastně stále dokola

 „Čau, do 12 jsem doma, jdeme si dát výběh.“

„Nejdu, po včerejšku mě bolí všechno.“

„Ok. Co bolí, to sílí. Tak prosím tě na tu 12. Ty pak chceš auto?“

„No jó prosim tě.“

„Začíná poprchávat, půjdeme na okruhy do lesa.“

Dítě se škodolibě usměje a pronese: „Chtěla jsi běhat tak nekňuč a jdeme naší trasu!“

Mlaďas, neví, že já vím, co očekává za odpověď, ale já nejsem z cukru a trocha bláta mě nezabije!

„Dobrá, jak chceš.“

Běh byl příšerný, po doběhu jsem vypadala jako cyklokrosař. Synek mi samozřejmě svými sprinty dával najevo, že bych mu nestačila ani na kole. Ale vlastně trénoval to, co má, sprinty, až tedy na ty tři krosy, kde se zdálo, že se bude muset vrátit a vytáhnout mě z bahna.

„Jsi spokojená, dobrá trasa.?!“ Z očí mu šlehají zlomyslné plamínky a prozrazuje ho i úsměv (to jsem ti to dal). Odpovídám ve stejném tónu a díváme se do očí, jako kdo z koho.

„Samozřejmě, všechno co ti prospívá, s tím jsem spokojená, zítra tedy posilování. A neboj, nenechám tě vypadnout z tréninkového rytmu.“

„No to né, doufám, že začnou tréninky.“

V duchu si říkám: já taky, ty budeš jezdit sám a já se budu věnovat sobě – krásná představa.

Docházíme svorně k bráně a pomlouváme partnera jedné sestřenice., dokonce se shodneme na tom, co je to za vola. Jsem ráda, že i když je to syčák, tak mi dává možnost trávit s ním alespoň část jeho času. Vážím si toho, protože zneužívám vlastně situace, a to že dávno neplatí, že na venkově všechny děti alespoň nějak sportovaly,  a proto  on, kluk ze samoty, musí nakonec dát zavděk společnosti své matky.

 

Odpověď na otázku, co nato jeho otec? Má k tomu samozřejmě také správný přístup v  prohlášení. že je to synův boj a že musí sám.  

Hm…podle mě chlapec v boji ale potřebuje týlovou zálohu s bičem. Ráda se toho ujmu.

...........

Otec a povzbuzující manžel v jednom s úsměvem: „Díval jsem se na vás, měla bys trochu přidat, ten půl kilometrový náskok, co měl chlapec… no nikdo nemládnem. Kdybys chtěla jít ještě běhat, můžeš jít se mnou."  To je vtip, myslím si  a šlehnu pohledem.

A takhle my si tady žijem! :)

 

 

Někde u Přibyslavi ?

 Moji předkové určitou dobu vlastnili v Přibyslavi cihelnu. Obrázek nakreslil můj dědeček, docela by mě zajímalo, kde to je?


 

No další místo na mém seznamu, které chci navštívit, tedy jestli existuje....