Co ty na to, Kriste?
Filosofování za volantem..... Pravda je….. během Velikonoc často myslím na Krista, myslím na to, jak by ronil slzy nad tím, kdyby věděl, jak jeho myšlenky byly využity a zneužity. Myslím na jeho nejbližší spřízněnou duší, jeho ženu Máří Magdalenu, která prohrála „boj o moc“ s Petrem, učedníkem jeho, který ho zapřel. Myslím a to, že mi to připomíná i jiné „boje o moc“, v jiných dobách a s jiným osazenstvem. Myslím na Krista a říkám si, co by řekl na to, že jeho myšlenky využila a zneužila totalitní organizace církev. Je mi trapně, že nemám dost odvahy z ní vystoupit, protože bych přestala být křesťankou. Myslím na to, že církev klame své ovečky tím, že Bůh je milosrdný, vždyť už staletí nám dává najevo, že když dobří mlčí, zlo vítězí. Myslím na to, co bychom se asi dozvěděli, kdyby se konečně našlo evangelium podle Máří Magdaleny a Filipa. Myslím na to, že příroda a nebesa nade mnou jsou ty neúžasnější boží stavbou, a proč to většina lidí bez rozdílu rasy, víry, politiky, vzdělání
