Dopis
Ctihodný příteli ve stejném zájmu,
konečně jsem dnes mohla usednout (škoda, že nemohu říci k psacímu stroji ) k počítači a na napsat Ti, kdo vlastně jsem.
Postavena jsem byla v roce 1911 a jak jsem vypadala, je zvěčněno na pohledu z roku 1914. Bohužel Velká válka byla zničující i pro mě a když mě v roce 1925 koupili noví majitelé ( žijící tu dodnes) byla jsem jen vykradené spáleniště, oběť pojistného podvodu. Naštěstí jsem se dostala do rodiny neskutečně schopných a pracovitých majitelů. Koneckonců se můžeš přesvědčit, jak jsem vypadala počátkem 30.let 20st. A to nebyl konec v mém zvelebování, hodně jsem se změnila, a stala se ze mě Cementárna.
Tak snad se Ti mé začátky líbí.
S pozdravem
Cihelna
Velmi zajímavé sívíčko. Doufám, že i nadále vzkvétáš.
OdpovědětVymazatNic jiného mi nezbývá, komunisti mě donutili k totální přeměně, teď je ze mě zahrada:)
VymazatTa kontinuita je odpovídající - neb jsem vygůglil:
VymazatCihlářská hlína vyniká i jako úrodná zemědělská půda (z jejích spodních vrstev jí v novověku těžili sedláci).
Ale nikdy by to nemělo jít bolševickou cestou.
My měli štěstí dáli se to tak říci, nám objekt nesebrali, jen ukradl stroje, jiní v okolí dopadli hůře.A protože máme i selskou krev, vrátili jsme se ke kořenům😊
VymazatNení nad poctivou cementárnu.
OdpovědětVymazatKdysi v době bezplastové určitě :)
VymazatBetonová loby stále frčí ...
VymazatOsobně mi chybí tyhle komíny v různých koutech Prahy. Hodně se jich v posledních letech zbouralo, naposledy padl za vlast (spíš za Primark) ten který byl ve vnitrobloku na rohu Václaváku. Teď už jich jenom zbývá málo např. v Karlíně, na Palmovce, ve Vysočanech a v takových víc okrajových částech. Je to velká škoda, že mizí.
OdpovědětVymazatJeště zůstal komín cukrovaru v Modřanech.
VymazatJako děti nás komín fascinoval, soutézily jsme tajně, kdo vyleze nejvýš, ale pak jednou vedle matky přistála uvolněná cihla a dědeček se rozhodl, že komín musí dolů:(
VymazatV článku https://tlustjoch2.blogspot.com/2020/09/s001.html je pro tebe ten psací stroj.
OdpovědětVymazatJá tak krásný psací stroj nemám, když dědeček zemřel,musela jsem se ho vzdát, a nechat ho sestře,abych získala něco, k cemu jsem méla větší vztah.
VymazatJá jsem právě začtená do knihy, jejíž děj se pohybuje kolem přelomu 20.století, je z Ostravska a tyhle fotky nejsou hornické, ale naprosto dokonalé.
OdpovědětVymazatÚplně mi srdce poskočilo, když to čtu.
Žiju v kraji bohatém na komíny a máme jich stále dost i pro čapí populaci :-)
Přelom století a vůbec 1.pol.20.století mě přímo fascinuje, jsem dost ovlivněna svými prarodiči a hlavně jejich životními příběhy.
VymazatPravda je, že komínů cihelen a cukrovarů bylo v širokém okolí dost, ale tak nějak doba je smetla😞
Tady komíny vzaly za své s dobou( bohužel, skončily cihelny, cukrovary a nakonec i komíny. Ale čápy občas vidím na mokrých lukách a je to zážitek
OdpovědětVymazatJá se akorát děsím falešných čapích hnízd.
VymazatTak to mi povídej😡
VymazatCihelna a cihlový dům se zahradou. To do sebe zapadá. Je třeba ctít díla našich předků.
OdpovědětVymazatSouhlasím, pradědeček měl v Pribyslavi cihelnu, ke které patřilo ještě hospodářství + cca 30 ha. Naprosto samostatná jednotka:)
VymazatKdyž tě vidím cihelno, představuji si, jaké by v tobě šly vyrobit krásné pálené květináče...
OdpovědětVymazatZklamu tě, po koupi cihelny se vyrábělo hlavně železobetonové zboží,teraso a firma se zabývala i hrobařinou. I když už pár let uvažuji o tom, že se vrátím ke svému koníčku,a tím byla zahradní keramika, ale zatím chybí čas😞
OdpovědětVymazatSSD tare kominy maji svuj puvab...Nejlepe kdyz na nich hnizdo capy, jako v Klabave u Rokycan
OdpovědětVymazatJá jsem sice na něj lezla jako dítě jen do půlky, protože potom mě vždycky někdo uviděl a ječel, že spadnu a jestli neslezu dostanu na zadek, ale i tak z té poloviny byl hezký výhled:) a vzpomínka...
Vymazat