Dítě v každém z nás/Cihelna | Úvahy:Tak si běžím a napadá mě...

Dítě v každém z nás

Neděle v 12:56 | Cihelna |  Úvahy:Tak si běžím a napadá mě...

Přiznám se, že psaní na dané téma je pro mě tak trochu výzva, neboť na některá témata se píše snadno, zlehka a myšlenka či zážitek se vybaví hned, ale někdy….někdy to dá zabrat.¨

Dítě v nás, při pohledu na mé rodiče jsem věděla o čem napsat. Otázka, která se objevila, byla však dost škodolibá. " Nezapomeň, že jednou budeš také v jejich věku, že to s tebou může být ještě horší a že to mohou číst lidé, kterým z toho může být smutno."

A tak jsem běžela a přemýšlela, jak co napsat. Ponořená do hloubi svých myšlenek, jsem tak nějak zapomněla na kořen uprostřed cesty, zakopla jsem a nejen že sebou praštila o zem, ještě jsem si pěkně natloukla. První, co mě napadlo, bylo do p*dele, já snad nevstanu, že by karma, ta potvora?

Znamení že nemám žádný článek psát. Avšak po doběhu,kdy jsem byla na pokraji sil, a moje matka mi přesto musela, ale skutečně musela, vylíčit, co ji provedl otec a po příchodu domů, mi otec volal, aby mi vylíčil svou verzi ( hledaly se totiž klíče od auta), jsem rozhodnutí změnila.

A proto závěrem. Jako děti se narodíme a jako děti umíráme, jen ta tělesná schránka se nám během života mění, "ošoupává". Mění se i naše jednání a myšlení. Jako děti se narodíme a část dítěte v nás zůstává po celý život, jen v době naší dospělosti tak nějak poklidně odpočívá a jen občas se probere a donutí nás k dětinskému činu. Ono připomenutí, že v nás pořád někde je skryté dítě, totiž není na škodu. Protože jak přibývají roky, ono dítě v nás se probouzí a dere se k činům častěji.

Asi bychom my, kteří v našem věku máme rodiče a staráme se o ně nebo jim jakýmkoliv způsobem pomáháme, přičemž jsme z jejich dětinského chování občas "auf, na ručník nebo na cokoli jiného", měli vědět, že i náš čas jednou přijde, a to dítě v nás se může probudit na plné pecky, je důvodem k tomu, abychom měli s našimi milými rodiči svatou trpělivou lásku.