Bez appky ani ránu (18.7.2020)

Vytoužená dovolená. Tak na tu si ještě nějakou dobu počkám. Zatím se musím s mířit s tím, že nějaké plánování dovolených mi není souzeno. A tak díky za Last Minuty, rezervaci na poslední chvíli, anebo alespoň prodloužené víkendy. Když se takový prodloužený víkend povede… nakopne vás energií víc než nepovedená 14denní dovolená.

Mám ráda hory, jako všichni moji muži, ale jen já je mám ráda i v létě, tj. letní túry po horách….samozřejmě se zastávkami na chatách s restauracemi, posezení na jejich terasách, ale i vevnitř…a jsem naprosto spokojený člověk. I tehdy, když počasí není takové, jaké bych si představovala. Nejsem z cukru. A z cukru nejsou naštěstí ani mé dvě kamarádky, které jsou na tom podobně jako já. Milují horské túry, jejich muži ne. Stejně jako já milují i jídlo. Naprostá harmonie.

Letos jsme vyrazily do Špindlu, sice předpověď počasí nebyla nic moc, ale nad našimi diáři jsme zjistily, že máme jen jeden společný víkend a tím bylo řečeno vše.

Nechtěly jsme bydlet přímo ve Špindlerově Mlýně, a tak jsme zamluvily naprosto dostačující  velmi útulný Hotel Martin a Kristýna, s noclehem se snídaní, a především s restaurací. Hotel nabízí pokoje prostorné, čisté, obsluhu milou, příjemnou a to hlavní: snídaně bohaté, chutné, zrovna tak jídla připravená v restauraci.

Jakmile jsme se ubytovaly, hned jsme vyrazily na menší túru po okolí.

První zastávka na jídlo a ten den jediná, byla v restauraci U Medvěda na horké maliny.  Doporučuji dorazit v pátek, protože v pátek grilují kuřátka, na která se sbíhají sliny už jen při pohledu na točící se masíčku v krbu. Kdo má rád divočinu, přijde si také na své.

Druhý den túra podle počasí. Chodily jsme s appkou jako s navigací. Počasí vyšlo přesně podle ní, a tak jsme chodily v čase mezi jednotlivými přeháňkami. Ze Špindlu jsme dorazily k restauraci U Bílého Labe. A slejvák. Alespoň prostor na jedno malé černé a polévku. Dál jsme to stočily na Špindlerovku a opět lilo jako z konve.
V restauraci jsme měli prostoru víc, lehčí jídlo- prkénko s oblohou a plátky masa ( velmi chutné) a jedno malé řezané.Kdyby tam nebylo tolik lidí asi bych to vyfotila.

 Jakmile nám aplikace oznámila, že máme možnost přesunout se bez částečného deště a větru, zvedly jsme se a vydaly směrem ke Špindlu, mezitím nám naše „kamarádka appka“ sdělila, že za dvě hodiny stejně zmokneme.  Cíl byl jasný: zmokneme, nezmokneme, chce to sladkou tečku. Což podle představ splnilo Caffe Bogner.

To už zase lilo, ale my naštěstí  věděly (appka nám prozradila), že bude pršet asi jen hodinu. Tak jsme v klidu, po dešti, dokonce i za svitu podvečerního slunce dorazily na hotel.

I přes částečnou nepřízeň počasí, jsme nachodily přes 20 km, ale hlavně probraly jsme a semlely snad všechno, skvěle najedly a vůbec to nejdůležitější, neskutečně jsme si duševně odpočinuly. 
Ve finále to vyšperkovala opět tečka, tentokrát v podobě tataráku v restauraci hotelu