Jak se jí v cihelně? Dobře.

Jím a piju ráda.

Jím a piju hodně, hodně ráda. Užívám si to, už jenom proto, že by mohla nastat situace, kdy by mi prozřetelnost mohla říci: " Tak děvče, na tahle všechna jídla a pití zapomeň." A moje životní filosofie co se jídla a pití týče by vzala za své. Filosofie, že důležité je jíst a pít dobře, protože jíst a pít zdravě nemusí být dobře.

Také bych měla poznamenat i druhou část své životní filozofie týkající se jídla a pití, a to pij a jez vše, co máš ráda do polopita a polosyta.

Již nějakou dobu, jsou v oblibě různé pořady o pití a jídle, internet je plný rad a receptů (a některé jsou skutečně dobré), a tak se zdá, že najednou máme v zemi celou armádu odborníků na vaření, kteří navíc všechno vědí nejlépe, a tak časem jsem zjistila, že pro mě tyto pořady už nic moc nepřinášejí, možná občas, když vaří skutečně někdo, kdo to má, jak se říká tzv. " v sobě".

Navíc když např. mladá slečna z paneláku, vykládá moudra o bylinkách, jako o objevení Ameriky, zní to nám, kteří máme bylinky po generace jako nedílnou součást stravy, fakt směšné.

Ale zároveň bych byla pokrytec, kdybych tvrdila, že jsem se na tyto pořady nikdy nedívala, ba na opak, dokonce se na jeden, když mám čas, ráda podívám, protože z jeho protagonistů člověk vidí jejich opravdovou radost a chuť z jídla.

Já jsem totiž naprosto spokojená i takovými jídly, jako je chleba namazaný máslem .Budu psát vážně nevážně o jídlech, na která mám chuť a s kuchařským uměním mají pramálo společného a rozhodně nejsou ani nic nového. Prostě se mi chce psát o jídle jen tak pro zábavu.