Bod zlomu- 1.část

Během života se každý z nás přiblíží k bodu zlomu. Vím, že se budu opakovat, protože jsem již jednou psala v jiné souvislosti o tom, že některé události, pocity, situace a atd. se mění a různí podle okolností, jejichž účastníky jsme vědomě, anebo nevědomě a rovněž  je můžeme, nebo nemůžeme ovlivnit, což se týká i  bodu zlomu.

 Kdy se dostaneme k bodu zlomu? Ve chvíli, kdy musíme udělat rozhodnutí, které fatálně změní náš život, nebo když se musíme rozhodnout za někoho jiného, aniž bychom věděli, že ten, za kterého se rozhodujeme, s námi souhlasí?  A co rozdíl mezi generacemi nebo ženami a muži? To, co je pro jednoho nepodstatné nebo má tzv. „na háku“, je pro druhého pomalu otázka života a smrti, zásadní zlom v životě. Anebo je to to, co řeší rodina pomalu „ celou věčnost“, než dospěje k rozhodnutí? Nebo  jde o nečekanou situaci, která vyžaduje rychlé a bezchybné řešení? Jak je vidět, mohla bych pokračovat ve své úvaze ještě hodně dlouho.

Proto se vrátím do svého skutečného života, do několika posledních dnů, které mě opět přesvědčily, že s barometr morální obrody tohoto národa snad vůbec nestoupá.

Syn hraje fotbal, svůj život dělí mezi školu a fotbal a občasnou zábavu, když to tréninkový proces dovolí. Je to bojovník, nechá si říci, nejsou s tím problémy. Dostal šanci posunout se v rámci klubu do starší kategorie. A hle, najednou ze strany funkcionářů začaly problémy. Nějaká motivace, odměna za píli, jako by neexistovala. Kdosi si umanul, že ho po úspěšném začlenění do týmu starších vrátí zpět. Naprostá demotivace, neprofesionalita.

Najednou jste postaveni před bod zlomu. Nikdo nebude bránit vašemu dítěti v tom, co dělá rádo. Po několika dnech zlostných výbuchů nakonec dojdete k jasnému rozhodnutí. Zeptáte se syna, jestli chce zůstat v klubu, pokud to nedopadne, a jestli za něho můžeme jednat. Tím vaše dítě dostanete k bodu zlomu, musí se rychle rozhodnout o věci, ve které vyniká a zároveň se nepochopitelně setkává s nespravedlivostí a arogancí, proti které se musí naučit bránit.

A tak čekáme, jak se situace vyvine, jestli těm, kteří se považují za fotbalové znalce a vypouští teze o tom, jak důležité je motivovat mladé hráče, si uvědomí, že u nich šlo asi jen o jakési „pochybení“, protože jinak jsme my, rodiče, povinni zasáhnout a celou situaci řešit, aby naše dítě vědělo, že se na nás  může spolehnou,  že při jeho bodech zlomu budeme stát na jeho straně.