Dospěj už konečně! Ne, nechci, dospělá jsem byla dost dlouho!

Větu:,,Dospěj už konečně!" neslýchávám a ani ji sama nepoužívám. Ale za to znám větu: "Podívej se do občanky." Nejdřív mě tato věta docela rozčilovala a pobuřovala, ale pravda je, v poslední době jsem k této kritické větě změnila postoj. A proč? Protože jsem nadšena tím, co všechno můžu dělat, vyzkoušet. A taky mi přijde legrační, když proti sobě mám lidi o dvacet, pětadvacet let mladší a vedou totálně nudný život. To bych si šla lehnout na koleje. V dnešní době, kdy se naskýtá tolik možností jak si život užít.

Větou o občance si mě dobírá manžel, když se vracím z nějaké sportovní aktivity a jsem totálně vyšťavená a 10 minut jen ležím na podlaze a přemýšlím, proč už to nejde tak jako dřív. S radostí mi připomíná rok v občance, když se vztekám, jak to, že nemůžu sundat ta zatracená kila.

Ale teď se změnila doba. Chlapci odrostli a já přežila jejich divoké mládí, konečně mám víc času sama na sebe…. a mám seznam, mám seznam, co všechno chci zkusit, dokud ještě můžu. A nenechám se od toho odradit. Manžel to sice opět okomentoval obligátní větou:,, Podívej se proboha do občanky."

No to určitě, on má totiž co povídat, navíc moc dobře vím, jaké je tam datum.

Starší syn k tomu lakonicky poznamenal, že už alespoň ví, po kom je a po kom ho napadají takové nápady.

Ale nejmladší…. ten mi udělal radost, když pronesl: " Já jsem četl, že prý se možná budeme dožívat 150 let. Takže v porovnání s tímto věkem je mutti vlastně ještě takový žabec, tak ji nechte! Tak mladá dámo, co tam máš jako první.?" Potutelně se podívali po sobě. Moc dobře jsem je viděla. Chytrolíni.

Povídám jim: ,,Jako malá jsem se učila s dědečkem na klavír, ale vlastně neumím nic. Koupím si klávesy a seženu učitelku!

V očích mých mužů bylo vidět, něco jako "Proboha" A tak dodávám:,, Předpokládám, že mám vaší podporu, stejnou, jakou jsem vás všechny vždycky podporovala a stále podporuji!"

Ticho přerušil hlas hlavy rodiny. " To víš, že jo, tak co máš dál na tom svém seznamu. Abychom věděli, jaká pohroma se nás valí. ( následuje smích plný testosteronu). Ne, vážně, tak co tam máš, nechceme, aby ses zlobila."

" Já se nezlobím, nejsem sobec do svého seznamu jsem zahrnula i vás, abyste si taky užili. A ani se nemusíte dívat do občanky!. No, tak jsme si hezky vyjasnili mé plány do budoucna a konečně můžeme začít jíst!"