Bez paradoxů by byla nuda, ale raději o nich vyprávíme, než je prožíváme

          Podvědomě všichni tušíme, jaký je význam slova paradox, paradoxní, ale i přesto jsem si našla pár vysvětlení, a možná z nostalgie, možná ne, se mi nejvíce zalíbila poučka z Ottova naučného slovníku. Kde se můžeme dočíst, co znamená slovo: paradoxní.

       Paradoxní- pochází z řečtiny a znamená proti mínění, co jest protismyslné, proti obecnému názoru, proto též toliko jako absurdní, nesrovnalé, nemožné. (toliko Ottův slovník naučný, svazek XIX,str.198).

       Život nám během bytí na tomto světě přinese mnoho zdánlivě nesmyslných a nepochopitelných situací, ale takový je život, a nám nezbývá nic jiného než tyto situace přežít nebo vyřešit s co nejmenšími ztrátami jak duševními, zdravotními nebo materiálními. A jen si přát aby některé z nich nebyly fatální pro naše nejbližší.

        Naštěstí některé z nich se časem mění na úsměvné příběhy, ale přesto by je už jejich aktéři nechtěly zažít. O tom jsem  zcela přesvědčena například v případě maturity jednoho z mých synů.

        Většina příbuzenstva včetně mého manžela pevně věřilo v to, že je naprosto nemožné, aby syn, razící a zároveň praktikující teorii, že stačí jen prolézt a sednout na ,,maturu" měsíc před písemkami, jakkoli odmaturoval. Jeho demagogická prohlášení a chytrystické rady příbuzenstva, které přesně vědělo jak mého syna ( kterého v té době lze přirovnat k tasmánskému ďáblu, či neřízené střele)vychovávat, ve mně probouzelo ty nejtemnější stránky mé povahy.

        I přesto jsem se rozhodla toto .. zvíře " nejen dovést k maturitě, ale i k tomu, aby na první pokus složil co nejvíce zkoušek.

          Než jsem se začala připravovat na maturitu, sešla jsem se se svou známou, zkušenou učitelkou na střední škole, a absolvovala tzv. nalejvárnu z českého a anglického jazyka.

Stáhla jsme si materiál a začala útočit na syna, který byl naprosto v klidu.  Naštěstí syn  se ve finále rozhodl, že není přece ,,pako" , aby si kazil prázdniny druhým pokusem maturity, a že to dá.

        A tak začal z mé strany mateřský teror, stala jsem se jeho stínem, který se ptal na otázky možné i nemožné, který donekonečna opakoval základní vazby, typické znaky atd.

         Příbuzenstvo kroutilo hlavou a ironicky se ptalo, kdy jdu k maturitě. Jim totiž vůbec nedocházelo, vše dělám pro sebe, že složení maturity znamená pro mě jedno:,, Tak ..... a mám tě z krku!"  Ještě bych měla dodat, že synův mozek má podobu fotbalového míče.

        Proto příkaz zněl stručně. V češtině si vyber vypravování, v angličtině nezapomeň na žádný bod. Osud mi byl nakloněn.  V češtině  téma vyšlo, v angličtině pomohl Ronaldo. Téma druhé práce znělo v tom smyslu, že student má doporučit film nebo knihu do školního časopisu. A syn  snad četl a viděl o Ronaldovi všechno.

        Potom nezbývalo nic než čekat. A nemožné se stalo skutkem. Písemky dopadly úspěšně, hodně lidí sice kroutilo hlavami a poslední šancí pro ně byly ještě ústní zkoušky. Přece není možné, aby někdo, kdo si studiem neláme hlavu celé čtyři roky, zkoušky složil.  Jenže oni podcenili  ještě další věci, ve kterých syn vyniká, on je komunikativní, rozhodně netrpí trémou, a když si něco umane, věnuje se tomu naplno (a teď ještě s matkou v zádech).

       Přišly zkoušky. Syn v pohodě,  já na ručník po jeho větě: ,,Matko, v klidu, jsou ještě další pokusy, ale to dám."  

        A dal, sice jak se říká o prsa, ale dal. Ve chvíli, kdy mi to oznámil, nevím, zda jsem byla v euforii z jeho úspěchu, nebo z toho, že konečně skončilo jeho vzdělávání. V té chvíli jsem si zlomyslně  přála vidět udivené tváře všech  pochybovačů.

       A odpovídat na jejich : ..To není možné!"  s úsměvem a slovy:,,Ale je!"

         

,