Pečené brambory
Sněží. Dívám se z okna a je mi dobře. Za chvilku se
obléknu a jdu ven, „na dřevo“. Na dřevo. Ve vzpomínkách zabrousím do časů dětství,
kdy skutečně byla zima se sněhem, zamrzlým jezerem a mrazem jen praštělo….
„Holky, jdem na dřevo!“ zahalekal dědeček, oblečen v zimním
pracovním mundůru a my jsme všeho nechaly a začaly výskat a hopsat radostí. Do
toho začali štěkat psi, náš křik je rozradostnil tak, že pobíhali ve sněhu jako
zběsilí. Utíkaly jsme za dědečkem, který vyndal z náprsní kapsy placatku,
loknul si a nám dal olíznout víčko (zvláštní zvyk… druhá babička nám dávala
také olíznout víčko), vytáhl sáňky, které pamatovaly ještě c. k. Rakousko,
naložil pilu a sekeru a vyrazili jsme….
Na večer jsme se vracely celé utrmácené, upracované. Jen co
jsme dorazily domů, rychle jsme se převlékly a zase utíkaly k dědečkovi…večer
nekončil. Začal čas přípravy večeře.
Nejdříve se muselo do sklepa pro brambory. To byl vždy pro
nás zážitek hrůzy, strašidelnější bylo jen jít do krytu pro jablka.
V kamnech
praskal oheň, trouba hřála o sto šest. Brambory se omyly, osušily, nakrájely a
daly do trouby, mezitím se udělala pomazánka „ co špajs a lednička daly“.
Nejčastěji mléko, tvaroh, někdy sýr, cibule, česnek.
Upečené
brambory se vyndaly, ani jsme je nedávaly z plechu, mazaly se máslem nebo
pomazánkou, pilo se mléko. To byla dobrota.
„Teda, vy, zas smrdíte česnekem a cibulí, co ste tam vedle jedly?!“ ošklíbala se máti,
když jsme se vracely do hlavního domu „ Mazejte se umýt a hlavně pořádně
vyčistit zuby!“
Dědečkovy česnekové
orgie mi zůstaly pod kůží celý život, jakmile vím, že druhý den mě nečeká žádná
blízká komunikace, neodolám, tak jako dnes.
Do sklepa už
se nebojím, tak hlavně nesmím zapomenout pro ně dojít. Potom zbývá jen udělat
dědečkovu pomazánku… A mléko vyměním za sklenici vychlazeného pivka.
Teda, pečené brambůrky, mana nebeská. Z mládí je nepamatuju, ale zde na farmičce máme svoje a každá drobná (mimo sadbových) se často dostane na plech a upeče se. Na plíšek, potřít olejem s gril. kořením a už k tomu ani nemusí být nic jiného. Děkuji za připomenutí ☺ ♥
OdpovědětVymazatBrambory, brambůrky na jakýkoli způsub a ty domácí, doma vypěstované, ty chutnají jinak.😊
VymazatBramborovočeskekové orgie se u nás též páchávaly, páchají a páchati budou. Obzvlášť když je ten rok Brambory.
OdpovědětVymazatTvůj rok brambory mě inspiroval, jednoduchých a přitom mňamózních receptů našich předků je víc než dost😊
VymazatDokonce jsem ve svém posledním článku použil fotku brambory, kterou jsem loupal na polévku.
VymazatBrambory jsem si všimla, když otec ještě pěstoval brambory ve velkém, tyto s rozštěpem končily též v naší kuchyni, protože kvůli své kosmetické vadě, nešly na prodej😊
VymazatJá dneska odložil i další rozštěpenou - čekám, že ještě i vyklíčí. Pak ji vyfotím a upotřebím v kuchyni.
VymazatPečené brambory si dám vždycky moc ráda, máš pěkné vzpomínkyna dědečka :)
OdpovědětVymazatDědeček a babička, jim vděčím za skvělé dětství a mládí
VymazatJá pamatuji dobu, kdy jsme u rodičů ještě topili uhlím a museli pro něj chodit do sklepa.
OdpovědětVymazatPečené brambory s česnekem a mlékem je lahůdka, to je úplně něco jiného než smažené hranolky.
Česnek mám rád i na chlebu se sádlem.
To mi povídej😊,mám ho ráda i na chleba s máslem ,jen posolit a je bašta, cítím, že mám absťák😂
Vymazat