Tak jak to vidíš? ( z Blogu 21.1.2019, téma: Osud našeho světa)

 

                                                                                                         21.1.2019

„Čau, máš chvíli?“

„Jo. Co máš?“

„Mám pro tebe otázku. Jak to vidíš s osudem našeho světa?“

„ Jak to myslíš? Na to se nedá přeci jen tak jednoduše odpovědět.“

 „No samozřejmě, ale první….co tě napadne, když uslyšíš   tuto větu?“

„Nevím, myslíš z pozice hospodářské, politické…. ježiš maria no to budeme probírat celou věčnost, co po mě vlastně chceš?“

„No samozřejmě, sofistikovanou odpověď, a nebo také ne, moc to řešíš, odpověz hned.“

„Dobrá, podle mě jedna z nejdůležitějších záležitostí týkajících se osudu našeho světa je tedy v rukou našeho uvědomění si důležitosti životního prostředí“

„No konečně! A navíc… ti musím říct, že se shodneme. Pravda, mohli bychom tu probírat, jak jsi říkala, politiku, ekonomii atd. Ale proč nezačít od základu. A tím je opravdu naše matka příroda a životní prostředí.“

„Ale jak víš, s tím souvisí i ryze civilizační odvětví jako je, politika, ekonomie, výchova….“

„Jo výchova, je zvláštní, že všichni vědí, jak se mají ke svému prostředí chovat, ale zdá se mi, že je stále více a více ignorantů, kteří si myslí, že když neodhodí odpadky tam, kam patří, tak jsou borci, přitom jsou to jen  zamindrákovaní ubožáci.“

Loni jsem chtěla po starostovi, aby udělal něco s tím bordelem na břehu nádrže, a s tím lesem plným aut. Tak se mi dostalo odpovědi, že lidi přeci vědí ze zákona, že v lese se neparkuje. Povídám mu, aha, tak proč je břeh plný aut?“

„Takže se  shodneme, že pokud se lidé nezačnou lépe chovat k přírodě, je s námi amen.“

„Jo, leda že by v našem pseudodemokratickém státě, začala vláda demokratické pevné ruky milující pořádek, zákony a přírodu.“

„Tak to by tě teď měli slyšet lidskoprávní a jiní aktivisti. Ani nechci vědět, jaká by ti dali jména J.“

„Ale já to myslím dobře!:)“

„Já vím, ale ty chceš po lidech, aby dodržovali pravidla a zčásti jim přikazovala, co smí a nesmí dělat a bohužel,  to se nelíbí.“

„Líbí, nelíbí, je to přeci na ochranu životního prostředí, na to, aby se naším milým potomkům žilo lépe.

„Tak se zeptej svých potomků, co oni na osud našeho světa.“

„Raději ne, víš co se říká, ještě bych zjistila, že jsou stejní ignoranti, jako někteří z jejich vrstevníků, i když je od mala vedeme k úctě k matce přírodě.“

„Tak to jsme došly daleko, vrátíme se k otázce, co osud našeho světa?“

„Já ti nevím, snad mocní tohoto světa, pochopí, že svět je jen jeden a že když už mají tu moc, mají i zodpovědnost. Škoda, že skutečně neexistuje nějaká prozřetelnost, která by všechny škůdce světa, doslala nenávratně do černé díry.“

„Máš pravdu, lidé by si měli čím dál tím více opakovat, že když dobří mlčí, zlo vítězí, protože čím lepší jsou mocní a bojují se zlem, tím víc nám ostatním dávají pocit, že osud tohoto světa ještě není zpečetěn, což se vždy neděje.“

„Á chlapci se vrátili z tréninků, končím naši filozofickou rozpravu, jdu se věnovat přípravě večeře.“

„Chápu, to je také důležitá věc J. Tak zítra.“