Konečně....

 Musím se škodolibě přiznat, že už jsem se tak dlouho sarkasticky nezasmála jako za poslední dva týdny.  V prvním případě, jako spolužijicí s fotbalisty, majíc na rtech ono známé, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, a v druhém, že konečně průser, který možná naštve zdravé jádro národa bez rozdílu věku, pohlaví atd.

Musím říci, že se těším na 17. listopad. Už jsem někde psala, že mě mrzí, že si nepamatuji jméno Čechošvýcara, který nadšeným Čechům oznámil, že ekonomická obroda nebude problém, ale morální obroda bude trvat 30-40 let, tj. jednu generaci. Tenkrát jsem se pohoršovala, okouzlena jako mnoho z nás panem Havlem, OF atd.  Nechápala jsem dědečkův a babiččin odstup, přičítala jsem to jejich stáří a tomu, že nerozumí situaci. Teď však doufám, že schůzka neschůzka je poslední kapka v trpělivosti národa.

Trvalo mi 10 let, než jsem jejich trpké úsměvy pochopila, trvalo mi dost dlouho, než mi skutečnosti otevřely oči, a zjistila, jak autor absurdních dramatických dramat, Václav Havel, zinscenoval svůj „majstrštik“ na jevišti zvaném Česká republika.

Je 31 let po tzv. sametové (socialistické) revoluci, kdy se skutečně komunistům podařilo, sametově přeměnit svůj ukořistěný a získaný majetek na  legální, vyhnout se jakémukoliv potrestání za dobu jejich totalitní diktatury. Je 31 let po oné události  a v čele státu  je  prezident, který  byl v KSČ, o premiérovi ani nemluvě a vláda vládne s podporou komunistů….. Možná má národ dost těch „osudových osmiček a devítek a chce se skutečně pokusit o právně silný na demokratických základech postavený stát, kterému jde o ty  občany, kterým záleží na budoucnosti republiky.

Tak jsem zvědavá, v čem se pletu a v čem mám pravdu.