Dnešní krásný den

 Dnešní krásný den, jeden si pomyslí, dnes by bylo škoda zemřít.

Zemřít.

Píšeš knihu s názvem Interview se smrtí? Ale kolikrát jsi potkal smrt? Kolikrát jsi ji byl nablízku, kolikrát jsi se otřásl, protože prošla kolem tebe? Otřásl jsi se a polil tě chladný pot, a přesto jsi byl šťastný, protože smrt šla jen kolem, nebo se jen zastavila a protože ještě prozřetelnost neřekla, že čas se naplnil, šla dál, šla dál sama, sama se vzdalovala, až se její obrys rozplynul.

Říkáš si, proč vůbec píše ten článek? Co tím chce říci? Ale já se jen znovu ptám, kolikrát jsi v životě potkal smrt, skutečně potkal, ne že jsi přišel a ona už byla pryč s tím, pro koho přišla.

Dnes jsem potkala smrt, v posledních pěti letech už popáté.

Není žádné interview..... smrt přichází nečekaně, tiše.

Směješ se, raduješ se s tím, koho máš rád.

Otočíš se a vidíš, jak se ti mění před očima, něco se děje, nevíš co, před 10 minutami bylo vše na pohodu. Zvedneš oči a v tom ji zahlédneš, dívá se na tebe upřenýma velkýma očima, pokyvuje ti na pozdrav a usmívá se. Sedí a upřeně se dívá. Její pohled a úsměv ti dávají signál. Zkus to, třeba budeš rychlejší.

Začíná závod s časem.

Operační sál. Prý je ještě naděje. Hodina rozhodne, zda bude šance.

Ani ne po hodině vychází lékař, nevnímám ho, vidím ji, usmála se a odchází. Odchází mlčky, ale ne sama.

Jsem doma, už nemusím být silná, nemusím zanechávat chladnou hlavu.....

Nechávám prostor emocím, mám pocit bezmoci, samoty, srdce mi krvácí.

Snažím se najít duchovní sílu: ,, Život krásný, ale krása je někdy vykoupena smutkem. Na mrtvé nesmíme zapomenout, ale teď tu musíme být pro živé.....ale to ztráta, ta bezmoc, ta už zůstane navždy.(22.4.2019)