"Amylon"

 

Prší, konečně prostor věnovat se věcem v domě, věnovat se svým domácím zálibám. Třeba… vytahovat krabice z rodinného archivu a prohrabávat se starými věcmi. Obdivovat „noblesu“ i účtů.


Komentáře

  1. Dříve se krasopis vyučoval ve škole.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My měli ve škole naštěstí jen psaní, jinak bych skončila už ve druhé třídě.

      Vymazat
    2. Psaní inkoustovým perem (bombičkovým) nebo už perem kuličkovým (шариковая ручка)?

      Vymazat
  2. Já? Já začínala tužkou, ostře okrouhanou, a to jsem byla hvězda, pak přišlo plnicí pero a moje éra krasopisu skončila. A to jsem uměla i bravůrně vysávat pijákem kaňky. Proto mi bylo raději zakoupeno tzv.čínské pero. Tak jsem byla zase hvězda, ne kvůli psaní, ale s tím perem :D

    OdpovědětVymazat
  3. Můj otec měl krasopis a vzdělání. Psal tak nádherně, nejlépe plnícím perem. Ráda na to vzpomínám.
    Zúčastnila jsem se kurzu grafologie, kdy jsem v úžasu zjistila, že v psacím projevu už léta používám tiskací písmenko, psací už neumím. Tento objev byl kolosální, vůbec jsem si to neuvědomovala.
    Tak ať se ti daří, takové objevování je hýčkání si starých časů a skvělých návyků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zvláštní, jak se dějí náhody, můj dědeček měl mého manžela rád, protože mu připomínal jeho otce, chováním, krasopisem....legrační a to je fotbalista:)

      Vymazat
  4. Krasopis obdivuji. Pro mě by to byl taky bohužel propadací předmět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také, ale to je asi tak vše, jinak se vymlouvám na akademický rukopis, na což manžel odpovídá, že píšu jako prase:)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky