Zase ta Čokoláda

Tak si tak běžím a s úsměvem mě napadá, jak málo stačí, aby se člověk dokázal pomalu celý týden zaobírat jednou věcí. Stačí jen, aby se o ní začalo mluvit, aby ta věc, či cokoli jiného bylo součástí, třeba i nepatrnou, vašeho života. 

Běžím a musím se v duch smát jak mou mysl a obrazotvornost v každé volné chvilce pohlcuje ČOKOLÁDA, a to jakákoliv!

Vzpomínám na to, že kvůli zbytku čokoládové polevy jsme se jako děti dokázaly i poprat. Šlo totiž o to, kdo první ukořistí rendlík se zbytkem, kde toho bylo nejvíc, na koho zbyde stěrka, na koho nůž a na koho nic!

Běžím a nadechnu se, je krásný den, už jsem na vinici, přesně v polovině, sice jsem chtěla běžet všechno vkuse, ale kašlu na to, sedám si na lavičku a dívám se do kraje.

Napadá mě písnička, kterou často zpívala babička: Čechy krásné, Čechy mé….

Já se ale musím trpce usmát: Proč vás chce pořád někdo ničit!