Běh pro hospic
Minulou neděli jsem se zúčastnila Běhu pro
hospic. Když se nad tím zamyslím s odstupem týdne, byl to pro mě běh
zpytování chování a jednání. Taková ta očistná „pouť“.
Samotná akce, byla dobře
zorganizována a skutečně nízkonákladová, založená na práci dobrovolníků a
sponzorů, příjemné prostředí, ochotní lidé, dobře značená trať.
Trať…vraťme se k běhu a zpytování.
Nehezké vlastnosti, kterými občas trpím
a neustále je musím skrývat a krotit před ostatními je pýcha, nadutost,
sebejistota, povýšenost a další.
Jedny z mála, kdo Vaši
malost dokáže zkrotit tak dobře jako nikdo, jsou Příroda a Prozřetelnost.
Na běh jsem se těšila, proč ne,
naběháno mám, čas celkem dobrý na svůj věk, proč to nespojit s charitou…Odpověď
byla velmi jednoduchá: Protože jsi v mnoha ohledech sebestředná nafoukaná
kráva a byla ses líná podívat do mapy!!! To bys totiž viděla vrstevnice a
zjistila bys, jaké je tam převýšení!!! Že Milovice nejsou Kolín, který leží v rovině!!!
Start DO KOPCE! Prvních 250 m… ne
stoupání, ale DO KOP-CE!!! Myslela jsem, že to se mnou švihne, nejen fyzicky,
ale i duševně při vidině, že mám pře sebou víc než deset kilometrů. Mám ale i
jiné tak napůl špatné vlastnosti, jako je umanutost, odpor něco vzdát a
zarputilost, taky umím „kňourat“. A tak jsem začala slibovat Prozřetelnosti, že
se polepším, nebudu tak ostentativně dávat najevo, že je někdo totální negramot,
zamyslím se nad sebou, budu se sebou pracovat, že neběžím kvůli času, abych si
něco dokázala, ale kvůli dobré věci. Hlavně
ať doběhnu, ať mám sílu, ať vydržím. A
hle…. hovor sama se sebou…. jsem na
osmém kilometru. Jak to však bývá, otrnulo
mi, a začala jsem zrychlovat, na víru jsem zapomněla a… a byla jsem potrestána……
devátý a půltý kilometr… a přede mnou….KO- PEC!
Ano, vzpomínám si, běžím pro
dobrou věc, nemusím to uběhnout, ale dojít, důležitá je účast. Kopec jsem tedy vyšla a díky tomu mi síly zbyly
na posledních 300 metrů běhu do cíle.
Zaslechla jsem: „To byl fajn
zážitkový běh.“
Vlastně byl, nevím čím, ale ve finále jsem
měla neskutečně dobrý povznášející pocit.
A pokud mi Prozřetelnost a
Příroda dopřejí, příští rok poběžím zase, stálo to zato. Zato patří dík všem,
kdo celou akci organizovali i těm, kdo se účastnili.
Já mám strach, že mi rupnou záda.
OdpovědětVymazatTak už běhám jen tak pro sebe a to poblíž míst, odku dse mohu došourat na MHD.
Já zase nejraději kroužím po pozemku kolem usedlosti, aby až padnu, našli mě dříve, než by mě ohlodala lesní zvěř :)
VymazatJe to taková cesta do padesátkovy duše ...
OdpovědětVymazatAno, cestu do duše by měl občas podniknout každý :)
VymazatNa mé ego je nejlepší vyběhnout do neznámého terénu, to jsem pokora sama v cuku letu/ tedy běhu xDDD Ale jsem moc ráda, že zážitek z běhu byl pozitivní i přes ty všechny kopce :D Já jsem též zvyklá na rovinu a kopce a běhání do nich mi vždycky obohatí slovník :DD
OdpovědětVymazatRozumím a chápu😂
VymazatTak to smekám, jsi zarputilec, který dokáže porazit i překážky. Běhání mi nikdy moc neříkalo, já raději pěší turistiku. I když teď už jen tak lážo, plážo, zdravím 😀😉
OdpovědětVymazatTuristiku též mohu, při ní se dá nejen se kochat krajinou ale i popovídat, pojíst a vůbec je to fajn věc )
Vymazat