Každý máme svou katedrálu (Málaga)

 

  Každý máme svou katedrálu

  Můj manžel je fotbalista do morku kosti, kam se na něj hrabe Pepik Hnátek, a tak bylo nutné pochopit a naučit se všechny ty fotbalové manévry, které jsem mohla aplikovat do reálného života.

Jak si cení mé osoby dokázal muž letos při výběru letní dovolené, kdy upřednostnil splnění navštívení mé destinace před tou svou. A tak hned, kdy mi s povzneseným výrazem sdělil, že vybral Andalusii kvůli mně, jsem (za ta léta mám neskutečné znalosti o fotbale) mu mohla odpovědět: „Ale to můžeme navštívit Málagu a fotbalový stadión!“

De facto díky této větě se začal muž i do Andalusie těšit a já děsit toho, jestli se na stadión dostaneme.  Vlastně to byla jedna z prvních otázek na recepci, zda je La Rosaleda přístupná.

Fotbal fakt sbližuje, alespoň ve Španělsku.  

Na recepci jsme objednali taxík do Málagy, na otázku, jak je to s La Rosaledou, začal taxikář rychle volat. Mluvil španělsky, já nerozuměla skoro nic…až po posledním hovoru jsme zjistili, že obvolával známé, aby nám zjistil přesné informace… neskutečné… dokonce nás chtěl ke stadionu odvézt, ale chtěli jsme na hlavní ulici, kde je infocentrum, abychom načerpali moudra a mapu a došli si na WC.

Naproti infocentru byla zastávka pro taxi, tak jsem se tam hrnula, ale byla jsem zaražena slovy: „Dnes jsme nebyli běhat, ty dva a půl kilometrů zvládneš do 11, alespoň poznáme město i jinak!“ Kvůli své nablblé hrdosti jsem odsekla: „A proč bych to nezvládla.“ A v hlavě už mi šrotovalo, že on udělá krok a já dva! A tak to bylo!!! Návyky z fotbalu jsou peklo. U mého muže to znamená být všude s časovou rezervou, na rozdíl od mého pojetí, nechodit pozdě, ale nevadí, když je to na poslední chvíli. Takže naše cesta kolem „řeky“ Guadelmedina protékající městem vypadala tak, že šel vysoký muž rychlým krokem a za ním klusala žena. Před stadionem jsme byli opravdu včas ( prohlídka začínala za 40 minut!!).

Jestli si někdo myslí, že nehorší „vopruz“ je ten, když jsem muž, či mladík jde s ženou či dívkou nakupovat…..hluboce se mýlí!!! Děs a běs je nakupování fotbalistů turistů ve fanshopu!  Těch 40 minut jsme totiž strávili ve fanshopu, abychom věděli, co koupíme chlapcům!!!

Konečně si nás vyzvedla průvodkyně. Rozdíl v rychlosti a intonaci španělština - angličtina byl pro mě vyčerpávající, ale byla milá. Protáhla nás za 10 éček celým stadionem, a i já musela uznat, že to bylo zajímavé.  Zážitkem bylo nejen navštívení síně slávy, ale i kabiny a místnosti pro tiskovku. Kde jsme si vyzkoušeli role: manžel - hráč, já reportérka, která klade fundované otázky typu, proč jste prohráli, jak se cítíte atd… I manžel věděl, jak odpovědět….tak určitě 😊

(Možná to bylo pro mě o to zajímavější, protože jsem věděla, že teď….teď přijde na řadu MOJE katedrála 😊

To jsem ještě nevěděla, že si procházku historickým centrem budu muset zasloužit.  Čekal mě návrat do fanshopu. A začalo to. Zavolej jednomu a druhému, co by chtěli, vyfoť a pošli jim fotky dresů, mohli bychom jejich holkám koupit osušky, jak vypadám, de to? (všichni tři mají kolem 190cm, takže si mohou navzájem kupovat věci, pro mě výhoda), zavolej jim… dej mi ho k telefonu, co myslíš bude se jim to líbit? V duchu jsem si říkal: né, asi nebude a to já je prej rozmazluju!

Konečně! Nakoupili jsme, zaplatili a hlavně….vypadli z fanshopu.

A to je zvláštní!?.... už tolik nespěcháme. Muž se usmívá a bezelstně říká: „ Co takhle něco  na chuť a drink?“

„A co katedrála“

„Neboj, to stihnem“

A takhle mi si spolu žijem….sparťan a slávistka😊

P.S.

Když jsme Diegovi, chlápek od lehátek na pláži, vyprávěli o La Rosaledě, byl nadšen a též nám  sdělil: „No ještě že jste nešli dál za stadionem jsou žijí Cikáni, pro turisty to není moc bezpečné místo.“ Taková fajn informace…pozdní 😊 Naštěstí jsme šli jen ke stadiónu a ne za stadión. No také nám pak nebylo divné, proč tam tak neustále „lítá“ la policia.

 síň slávy                                                        kabina

chodba