Na svatého Josefa brambora je zaseta (asi po xté)

 

O tom, jak sázení brambor na usedlosti připomínalo test soudržnosti nejen celé rodiny, ale i blízkého příbuzenstva, jsem se zmínila. Zmínila jsem, že i přes výbuchy adrenalinu vzteklého otce na tuto dobu vzpomínám s nostalgií. Navíc si tak vzpomínám, pro matku to byla chvíle životní nejistoty.

Máti má jednu skutečně výjimečnou vlastnost. Výjimečnou proto, že někteří jsou pro ni ochotni udělat cokoli, třeba i zabít. Tou vlastností je k-r-e-a-t-i-v-i-t-a, a ne ledasjaká. Moje matka totiž v mžiku dokáže i skoro ve svých osmdesáti letech vymyslet nespočet možností a řešení, samozřejmě jedno lepší než druhé. Její kreativita dokázala vyburcovat.  A to především otce, když mu něco nešlo.  V té chvíli připomínal islandskou Hekku těsně před výbuchem. Nutno podotknout, že takhle rozpálit, nebo spíš dopálit ho dovedla ještě jeho sestra. Já jsem to, nevím, jestli bohudík nebo bohužel, dopracovala jen na úroveň: nikdo mě dodovede nas+at jako ty. Ale i to obnášelo poměrně značnou známku umu, znalostí a též fyzické zdatnosti v běhu či v hbitých úhybech před fackou. Ale zpět k sázení brambor.

I přes naši snahu domluvit rodičům, že stačí jen zavolat a přivézt čerstvé brambory od kamarádů, se každý rok opakuje stejné divadelní představení v zahradě pro dva.  V hlavních rolích: otec se svým traktorem a máti na malém sazeči brambor. A notnou dávkou fantazie připomíná římskou vozatajku.

První dějství je  dramatické, jde tu totiž o matčin život. Každoročně otec nemůže přepřahnout traktor a sazeč a máti s rukama za zády mu konstruktivně radí, co má dělat, a hlavně jak. Děj graduje ve chvíli, kdy máti poskytuje otci další hodnotnou radu, ten nevydrží a začíná se lvím řevem domáhat sekery či brokovnice a chce matku umlčet. Ta se na něj s klidem dívá a čeká, až se vyřve, aby ho dodělala replikou: „Tak prosím tě nejdřív konečně připoj ten sazeč, protože jak vidíš, stejně tě nikdo neposlouchá a stejně ti nikdo nic nepřinese.  Vlez do traktoru, zavři za sebou a jedem. A ne abys s tím cukal, nebo si ty brambory budeš sázet sám!

Otec s výrazem starého naštvaného čerta poslechne, zavře za sebou, otevře zadní okénko, aby slyšel příkazy vozatajky a jede se na věc.

Příběh má tak jako vždy dobrý konec. Vše v pořádku, brambory jsou v řádku a hlavně…máti opět ve zdraví přežila.

Druhé dějství začíná až v době, kdy je nutné přiorat brambory, a na to je zatím čas….