Neznámý....

 

Dnes je počasí, o kterém lze bez obalu říci: že by psa nevyhnal. A tak jsem zalezlá jako ten pes v boudě. Možná to tak má být a já konečně nenajdu žádnou výmluvu, proč se neponořit do třídění rodinného archivu a čtení korespondence z Velké války.

Války, války...Těkající myšlenky a dnes líně pracující mozek, se zarazí: 

„ Co ten památník, o kterém jsi chtěla napsat po přečtení komentáře od Hanky už před čtrnácti dny? Pořád o tom přemýšlíš a nic pro to neděláš!? Stačí jen otevřít jinou krabici!“

 Už jako dítě jsem měla tendence prohledávat místa, kde jsem si myslela, že najdu poklad. Zákazy typu, nelez tam, nebo tam na tebe něco spadne, byly pro mě přímo výzvou.

Díky tomu jsem na půdě u babičky narazila na památník. Ale čí?! Pod zápisky jsou jména těch, kteří je věnovali, ale ani jednou není zmíněno jméno toho, komu jsou určeny. Koho vzpomínky tedy uchovává, a jak se vlastně na půdu dostal….?

První zápisky, doplněné výtvarnými počiny, jsou z roku 1939, ty poslední z roku 1944. První jsou od nejbližších, ty poslední od lidí pobývajících a pracujících v Massenu a Firstenvaldu.

 

Poklady bývají různé a odhalení odpovědí na otázky ohledně památníku by pro mě skutečně znamenalo objevení „pokladu“.