Léto budiž pochváleno.

 Po dvaceti letech se mi přihodilo: Jen tak vstát, jít si udělat snídani v letní kuchyni, jen tak si natáhnout nohy na křeslo, nemuset dodržovat zásady správného stolování, v jedné ruce držet hrnek a v druhé mít mobil a číst zprávy (některé odporné zvyky mládí jsou halt návykové, hlavně tehdy, když vás nikdo nevidí, protože jinak platí tvrdé pravidlo, když se jí, u stolu se nečte, cokoliv!)

A to samé, co se týká jídla, praktikovat dál. A to. Udělat si k jídlo cokoliv a kdykoliv, být osvobozena od krmení šelem 3 x – 4 x denně a stáhnout ho jen na krmení 1x, když se vrátí z tréninků. Úžasné!

Mě totiž stačí uvařit si ráno jedno jídlo, které je chutné jak teplé, tak studené a jet podle rady: Snídej sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli. Bohužel kvůli své neukázněnosti nejsem schopna poslední část rady tak nějak pravidelně uskutečňovat, a tak to občas vypadá, že snídám i večer.

Vše omlouvám tím, si to tělo žádá.

A čím se posiluji při práci v cihelně? Např:

Obložené chleby. Neopakovatelná záležitost, mistry v nich byli babička i dědeček. Jednoduchost, která probudí chuťové buňky.

Ranní kotlety v těstíčku, ty se mohou jíst po celý den se salátem, nakrájenou zeleninou, pečivem….. a nebo jen tak.

Nebo koláč a lá pizza, ten dělám většinou na celý plech, aby mi vystačil na celý den.

Letošními favority mezi bylinkami se pro mě stala olivová nať a slanorožec, do salátů, těstovin, domácích pizz, opojná vůně středomoří.

Koření na prkénku: oregano, bazalka, rozmarýn, olivová nať, slanorožec(skutečně slaný)

Všechno je skvělé, jen se k tomu nesmí nikdo přimotat, je těžké poté své jídlo zachránit.  Ale přesto, léto budiž pochváleno.