Cikánský guláš skoro přesně podle Pišty

 

Přátelství je vzácná věc, a krásná. Dokáže často odolat i různým nástrahám života.

Takové bylo i přátelství mého dědečka a Pišty. Když jsem se jako malá ptala, jak dlouho se s Pištou zná, řekl odjakživa a vždy si povzdechl: „Co my jsme se jako kluci navyváděli lotrovin…to byl život…“

Když už žil dědeček sám, sám si také vařil, a i když moje druhá babička vařila přímo božsky a rovněž i máti vaří skvěle, dědečkova kuchyně byla je-di-ne-ná. Dokázal uvařit z čehokoliv božskou manu.

„Jdem vařit, ale nejdřív si musíme nalovit, natrhat, vyhrabat a zrekvírovat špajz a sklep!“ Významně povytáhl dědeček obočí a šibalsky se usmál.

Ryk, a křik a vejskání….jako kdybychom vyhrály první první cenu. Vyfásly jsme prvorepublikovou svítilnu a apel, že musíme přinést ze sklepa brambory. Mezitím dědeček za zpěvu své oblíbené písně „Volho, Volho, máti rodná“ připravil další ingredience: cibuli, klišku, papriku, sádlo, sůl. My přiběhly s brambory a měly za úkol je oloupat a nakrájet.  Mezitím se v letitém hrnci už smažila dozlatova cibule (kolik masa, tolik cibule), přidala se paprika, maso, sůl. Když se maso orestovalo a pustilo šťávu, čekali jsme, až se šťáva vydusí. Dědeček zavelel, abychom maso poprášily moukou. Byla to zásadní věc, protože jak se mám podařilo přišvihnout mouku, taková byla chuť a barva guláše. Poté se maso jen podlévalo, dokud nezměklo.

My mezitím většinou mastili s dědečkem mariáš a popíjeli. Dědeček svůj oblíbený jakamárus, my bezinkovou šťávu, podlívaly maso a poslouchaly jeho příběhy, třeba o tom, jak si s Pištou vařili.

„Já se většinou staral o oheň a brambory, cibuli nebo tak. Pišta o maso. O jaké jde, nebo kde ho sebral, to jsme neřešili. Ale byla to bašta, najedli jsme se všichni a jak jsme si mlaskali. Všem nám bylo dobře, Cikán nebo Čech.“

„Holky jděte přidat brambory, za dvacet minut si dáme gáblík.“

Za dvacet minut se maso jen

“rozsejpalo“, brambory byly nasáklé šťávou…a ta vůně… Jedly jsme tak, že jsme měly boule za ušima. To se nezapomíná!

O dost let později…

Neděle ráno. Budím mladého pána. „Vstávej, jdeme běhat, k obědu bude cikánský guláš.“

„Ten, co vařil pradědeček podle Pišty? Doufám, že ho bude hodně!“

                                    

 Jako příloha je vhodný chleba, k zapití pivko(kvalitní) či voda.