Zloba fotbalové matky

 V neděli ráno jsem vstala, uvařila si čaj, šla zbuzerovat mladého pána, že jdeme běhat, protože k obědu bude cikánský guláš.

Oblékla se, otevřela noťas a… a vytočila jsem se…tedy až po přečtení článku, rozhovoru trenéra pana Hoftych. Pan Hoftych totiž bez příkras popsal situaci týkající se našich dětí, které jsou odtržené od svých zájmů, kterým už věnovaly tolik svého nadšení. Škoda že jeho přirozené, pravdivé názory na věc, nejsou více vyslyšeny. Od této chvíle, kdyby potřeboval sbírat hlasy, ten můj určitě má.

Hoftych: Chci budoucnost pro naše děti. Bez hadru na papuli

9. února 2021  7:58

Zdroj: https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/pavel-hoftych-a-covid.A210208_232532_fotbal_ald

 

 Jsem ta, která se celý život snažila vštípit synům do těch jejich fotbalových palic, že je hezké, že hrají fotbal, ale že ještě důležitější je dokopat se k dobrému vzdělání a tím i zaměstnání, neboť fotbalová štěstěna je proradná, zkorumpovaná a k úspěchu talent a píle nestačí.

Avšak jejich otec – fotbalista byl pro má tvrzení velkou protiváhou, a tak začalo dojíždění na tréninky 4x-5x týdně + zápas + škola, což pro nás žijící na venkově byl časově docela zápřah.

Ale co by rodiče neudělali pro své kluky, kteří oba dostali příležitost hrát i I. Celostátní dorosteneckou ligu.

Proto jsem v poslední době tak vytočená a vzteklá, když vidím, jak se ničí sportovní život našich dětí. Nemůžu pochopit (ono totiž nejde pochopit nesmysly), jaký je rozdíl mezi tím, proč mohou trénovat a hrát profesionálové a  ne amatéři, děti, mládež, dospělí. Tady přece vůbec nejde ani o výkonnost, ani o peníze, ale o pohyb, uvolnění, radost z pohybu, a proto musí každého nadzvednou, když vám blábolové nahoře blábolí, jak je důležitý sport a pohyb, který utužuje naše zdraví, a na druhé straně ho omezí  na minimum, protože kolektivní sporty jsou odpískané.

Když vezmu mladšího syna, kterému je osmnáct. Od pěti let je to škola- trénink a teď, poslední tři měsíce? Když si jde zahrát „na tajňačku“ fotbal, směje se, kdo je udá. Místo tréninku 3x v týdnu posilovna  a běh, vidím někdy, jak ho to nebaví, jak mi odsekává, že není běžec, že je fotbalista. Teď  je konečně zamrzlé jezero, tak z něj bude bruslař a hokejista. Ale on chce hrát fotbal. Bohužel jsou „nahoře“ asi jen nesportovci, a tak má smůlu.

P.S.

Současnou situaci neberu na lehkou váhu, a to že  mám smysl pro pravidla, zodpovědnost a povinnost na tom má svůj podíl i to, že celý život sportuji. A díky sportu se částečně uklidnila i má povaha. Já jsem už takzvaně sportovkyně po sezóně, já už skutečně jen udržuji svou fyzičku a mohu pobíhat v lese a mezi poli. Ale děti a mládež má mít jiné možnosti.