Neuváženost dobrého skutku.
Pokud má někdo dáno do vínku dělat dobré skutky a činí ho to
šťastným, je to skutečně šťastný člověk. Bohužel existují i jedinci, kteří
vědí, že by měli páchat dobré skutky, ale jaksi jim to nejde, a každý jejich
dobrý skutek je po zásluze potrestán. Mohla bych o tom napsat knihu. Dokonce
můj poslední dobrý skutek, mě přivedl k úvaze, jak snadno je po jeho
vykonání člověk blízko násilnému činu…. článek by se třeba mohl jmenovat….chcete
probudit svou temnou stránku? Pozvěte
příbuzné na rodinnou oslavu !
Mám mnoho příbuzných, blízkých, vzdálených, mnoho, které
když vidím, vidím se po zuby ozbrojena a odjišťujíce granát. Ale mám i ty, se
kterými propařím celou noc.
Poslední oslava proběhla nedávno, slavily se významné
kulatiny, ne moje, ale byla jsem požádána o zorganizování. Souhlas byl první
chybou. Sice jsem dostala pravomoc vypracovat seznam pozvaných, což byla druhá chyba,
neboť způsobila, že se oslava zvrtla v takový testík na to, že se lidé nemění a
že když si o někom myslím, že je to sráč nebo sráčka, mám se toho držet a nepodléhat sentimentální iluzi o její nebo
jeho změní. Zapomněla jsem totiž, že hodný je jen tele.
Oslava byla připravená, hosté se scházejí… nic výjimečného…
až ..až na okamžik… kdy zjistíte, že u stolu plného jídla se cpe osoba, kterou
jste nepozvala a kterou nesnášíte. Osoba, která se chová jako by nic, vyřvává,
jak je to dobré, a vy zíráte…upřeně… nehybně… a přemýšlíte, jak to individuum
sestřenice vůbec mohla vzít sebou … Najednou vás někdo jemně chytne za ruku a
říká: „ Je to vidět, vykašli se na toho blba, není to tvoje oslava, jsi jen
catering, alespoň vidíš, že když někoho nechceš pozvat, nepřemáhej se. Navíc je
to partner tvé sestřenice....když jí nevadí s jakým idiotem žije…“
Opět jsem ocenila svého manžela, tak hezky mi to vysvětlil,
žádnou scénu jsem neudělala a chovala se slušně, jak jen se papiňák může
chovat.
Stejně mě mrzelo, že jsem pořád blbá jak Vánoce a vyměkla jsem,
co se příbuzenstva týká. A tak prý
skvělá oslava se mě moc nedotkla. Protože já chci na oslavách lidi, které vidím
ráda. Halt se to někdy nepovede.
Ale samozvanci hýbou dějinami.
OdpovědětVymazatNo a o to já na oslavě, kterou zařizuji nestojím.
VymazatNeumíš si představit, jak trpím, a proto když je po všem, je čas se odměnit a vytáhnout něco z tekuté KPZ :)
Na druhou stranu, taky vám tu oslavu mohl plukovník zatrhnout.👎
VymazatMožná je lepší nouzový stav, než aby ho napadlo stanné právo🦸♀️
OdpovědětVymazatVyzerá, že ten samopozvaný bol tvojou životnou skúškou, ktorú si zvládla na jedničku. Ja by som asi v takom kľude asi neostala :D
OdpovědětVymazatAni ne, byla jsem z toho druhý den vyčerpaná, jak jsem se držela,vím,jak se oslavenec těšil,zkazit oslavu, to bych se dostala na stejný level jako ten blb. Já prostě nesnáším lidi, co se na akcích předvádí jako úžasňáci,a jen se doma zavřou dveře,změní se na aroganrní ksindl.
OdpovědětVymazatMedituj a opakuj si, že celou tvou bytost zaplaví mír, který se rozšíří i na okolí.
OdpovědětVymazat:)
S povahou neřízené střely to jde špatně, ale díky za radu, pokusím se :), takže zaplaví mě mír :D, hmm, tak jo :)
VymazatJá ti rozumím, já tě chápu, milý papiňáku.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu, každé ráno si můžeš u zrcadla říct, já su borec. Není umění vybublat, vytéct, smrdět.
Daleko větší je být silný, voňavý, provonět celý byt :-)))
Mnohokrát jsem zažila podobný stav, musela ovládat, bojovat a nevybouchnout a zase jsem pak pořádala a dělala blběnu.
Prostě starý papiňák novým kouskům nenaučíš.
Borec... ale co to dalo práce :D
OdpovědětVymazat