Rybí hostina

 

 Ryby by neměly chybět v žádném jídelníčku. Říká se. Ale já bych tak dogmatická nebyla. Já se třeba  ryb nezříkám…. ale….rybina mi jednoduše smrdí a špatně připravenou rybu?! To si dám klidně jeden den půst, on  mi beztak prospěje.

Jenže… Co když vaši maskulinní spolubydlící naloví a projevuje se u nich Paulův reflex, jak se těší na rybí hostinu? Co s tím? Navíc ty jejich pubertální poznámky, bez ohledu na věk, jako: to dáš, věříme ti, neboj se toho, atd.

Asi bych se jim na to vykašlala, nebýt mé ješitnosti a náhodné návštěvy sestřenice, kterou nemám ráda a která samozřejmě přispěchala s tím, že můžeme vařit spolu a že by zavolala kámoškám a byla by to „bžunda“. Nesnáším slovo „bžunda“!  Nesnáším ji a na její kámošky už teprve nejsem zvědavá.

Tak co ty ryby?

Hm… Říká se, že chlapy čerpají moudra u piva, ale kde mám čerpat já. Naštěstí  je v městečku samoobsluha a tam… tam prodavačky vědí i to, co nevědí.  Naštěstí je jedna rybářova žena. A to už jsem měla zaděláno na úspěch.

A tak tedy jsem vzala ten největší plech a dala ne něj kvalitní pečící papír. Nejdříve jsem na plech položila kapra a jen posolila a pokmínovala, dále jsem  pokládala zbytek: plotice, perleny, okouna a cejny, část jsem jen posolila, přidala slaninu a citron, k  další části jsem navíc přidala rajčata. Trochu másla a šup do trouby!

Teď jen dodělat přílohy: salát, bylinky, brambory. Musím se pochválit, také proč ne? Podle mě se jí i očima, a to se povedlo! Navíc jak jsem háklivá na rybinu, byla jsem překvapená, že vůbec nebyla cítit. Cítit byla jen vůně ryb.

 Stejně ale i přesto, že jsem sklidila zasloužený úspěch, jsem ráda, na rybí lov se chlapci díky nedostatku času vydají tak jednou max. dvakrát během léta.