Vinařský běh? Letos zrušen. Škoda.

26.9. měl být můj velký den! Abych byla přesná, můj velký běžecký den, ale místo toho bylo akorát tak velké prd.

Běhám tzv. pro zdraví celý život, a vzhledem k mé postavě typu, co vepředu, to vzadu, vlastně běh není až tak srdcová záležitost, ale spíš nutnost časem vyvinutá v závislost, která způsobila, že na otázku, zda ráda běhám, odpovídám, že ano.  Možná proto jsem si i před časem řekla, že když už jsem na běhna, proč nezkusit nějaká ten běh spojený s nějakou akcí pro dobrou věc, dalších pár let mi trvalo než jsem se rozhoupala a našla si běhy, které by se mi líbily. To bych ovšem nebyla já se svou povahou, obsahující vlastnosti jako soutěživost, urputnost atd. (Pozor. Není to tak horké, mám i jiné vlastnosti, jako třeba…kašli na to…), abych to vzala jako výzvu. Proto jsem si našla jaké jsou kategorie a hlavně časy a stanovila cíle. Nejdříve doběhnout a v nejlepším ne poslední.

A tak se z mého pobíhání, kdy nasadíte tempo a při běhu si stačíte i popovídat, stalo úplně něco jiného. Čtyřikrát až pětkrát se donutit dát si do rozpisu nejméně hodinu na běh, hlídat si čas a co je nejhorší hlídat si ,co sním před během.

Na „vrchol“ své sezóny tj.Vinařský běh (úžasná akce, kterou mám ráda i pro její zázemí), se ale  musím opravdu připravovat tak čtvrt roku dopředu, ke konci mě to i docela baví, protože se  dostanu  ke kýženému času. Jenže pak zasáhne vyšší moc, jako letos,
a já se 25.9. dozvím, že s během je Schuss, konec, Ende.

Tak se mi nemůže nikdo divit, že si u řeznice koupím černej prejt, čerstvej chleba a doma si k tomu otevřu dvanáctku a sprasím se. A je mi dobře. Vztek je ten tam.

 A já…? Až mi po dvou dnech vytráví si půjdu zaběhat.

z 2019