Ach, ty děti (jakékoliv)

Mám ráda zvířata, touto větou začínám již po několikáté a asi začínat budu. Ona je totiž takovou mou omluvou pro to, že život s nimi není vždy poklidný a bezproblémový.

Například dnes chci připomenout, že lidové rčení: řvát jako kráva, má své opodstatnění nejen při používání směrem k lidské bytosti, ale především k ptačím opeřencům.

 To že řvou “jako kráva“ už od čtyř od rána, na to si člověk během života zvykne, ale když si chce udělat „pohodičku“ po zasloužené práci a v klidu se za slunného podvečeru usadí se sklenkou dobrého veltlínu na lavičce…….. Zprvu to vypadalo, jako že se dva rvou o jedno místo, ale potom… V hnízdě byli mladí, a jak se rvali o kus žvance a jak málem vlezli rodičům až do břicha!! Děs a běs! Sklapli jen na chvilku, když jsem je objevila, ale jen na chvilku, pak vřískali dál. Prostě hodlali uštvat rodiče.

Jeden by řekl, že to zná i od lidských mláďat.