Vlasně pohoda

 

Druhá adventní neděle je tak trochu počasově nevrlá, mží, je mlhavo, místo aby padal sníh nebo alespoň mrzlo. Divnočas.

Vlastně celý týden byl takový……nespisovná čeština má na to několik výrazů…., ale posuďte sami.

Pondělí

Sednu do auta, chci nastartovat….a nic…zkouším to znovu….a už vůbec nic. Volám manžela, ten se pracovní dobou nemusí trápit, a kňourám, ať mě odveze, přiveze a vůbec ať všechno zařídí, že mám dvě schůze a žádnou kapacitu.... Mám hodného muže (ochranitele)

Úterý

 Mám nabitou baterku, odpoledne se mám stavit ve spřáteleném servisu, že mi objednají baterku.  Chlapci jsou milí a milí jsou i v momentě, kdy chci nastartovat... a …nic, prý ať tam auto přímo nechám. A tak znovu volám, tentokrát nevěstě, zda by mě vyzvedla. Žádný problém. Proto ji prozrazuji, že ještě musíme pro uzené, aby chlapci měli k večeři.

Středa

Ta je slabá….  mám schůzi, která se zvrtne ve slepičárnu a já se v duch chytám za hlavu. Chybí jen oslovování soudružky a soudruzi, jsme přeci kolektiv, spolu to dokážeme. Přeloženo do dnešní doby: kolegyně a kolegové, jsme přeci tým, spolu to dokážeme.

Doma si chci dát panáka, ale jdu běhat, tak se seberealizuji a zapomenu na něj. Večer dostává manžel sms, že v sobotu po obědě přivezou krocana a krůtu. Skvělé, stane se za mě patolog….

Čtvrtek

 Mám tolik práce, že naštěstí nemusím s nikým probírat včerejší schůzi.  Několik kolegyň poslouchá, co nemá a ze mě se stává vrah opeřenců.  S kolegyní, která je z hospodářství, probíráme, jak si děláme zásoby na zimu.  Jedna slaboduchá bio odbíhá se slovy, že jsme nechutné a zvrácené. Podíváme se se spřátelenou kolegyní na sebe s úsměvem a slovy, dobře jí tak, nemá poslouchat cizí hovory. 

Avšak doma mě čeká překvapení, manželovi při otvírání okna praskla pružina. Okno naštěstí jde zavřít. Volám synkovi, zda nemá zaháčkovanou nějakou firmu na okna. Díkybohu…má.

Pátek

Vysloveně prchám z práce a na telefonu mám tichý profil, prchám nakoupit a domů. Domácí prostředí je domácí prostředí, uvařím si čaj, převléknu se, otevřu noťas a...a zlatý „houmofis“. Řemeslník na okna volá, že dorazí v pondělí (díkybohu, nefouká vítr), jdu si zaběhat a udělám si těsta na cukroví, ne neudělám… Volám mladšímu synkovi, co mi má koupit, neodporuje, má cukroví rád.

Sobota

 V 9.30 při běhu pípne manželovi sms: Tak pane šéf, v půl jedný vám přivezu ta těla, můžete je naporcovat.  No v lese nás nikdo neslyší, ta těla jsou krocan a krůta. Řidič má tzv. černý humor.

Porcujeme a bavíme se o jídle, je rozhodnuto, odřezky upeču, kosti vyvařím.

V pět konečně začínám péct. Tradičně pedvědí pracny….formičky mám po babičce….1. republika….

Je advent svíčky svítí a já si nalévám víno…. přichází nostalgie starých dobrých časů...

Něděle

Běhám, vařím, peču a vlastně je mi fajn. Koneckonců je Advent. Počasí na nic. Hm, může být i hůře, vlastně se nic nestalo, takže pohoda…