Veselé Vánoce vinšujeme…tak… určitě…

 

Od afektovaných spoluzaměstnanců, kteří se celý rok pomlouvají, ale na vánočním večírku jsou fends, aby se druhý den mohli zase pomlouvat.Od neurvalých zákazníků v obchodech a prodávajících co neumí česky, přes agresivní kkt (moje nová slovní zásoba, získala jsem ji od syna) až po všechny ty, kteří vše omlouvají slovy: ale prosím tě, jsou Vánoce, pojďme být k sobě hodní (tahle věta na mě působí naprosto opačně)…..to všechno se dá vydržet, hlavně vaši nejbližší jsou zdraví, protože pokud ne, zdá se vám všechno jako klišé.

Letošní Vánoce jsou pro nás svátky očekávání a čekání…čekání na lékařské výsledky, čekání na budoucnost, čekání na to, zda zůstaneme na stejném břehu, nebo jeden z nás přepluje na druhý břeh.

Protože nikdy nevíme, které Vánoce jsou naše poslední, dostali jsme zákaz se trápit, máme prý přijmout fakt, že je to život a život se má žít, protože nikdy nevíme….

Když je mi na nic, musím něco pořád dělat, zaměstnat mysl. Třeba vařit na přání. A tak dnes se podávala opět štika stokrát jinak.  

Zjistila jsem, že je v lednici anglická slanina a nikdo se k ní nemá, dala jsem ji tedy pod štiku, která vyfiletovaná a naložená do koření a citronu, strávila noc v lednici.

Pak už jen stačilo přidat máslo, a když se zatáhla tak nakrájená rajčata s bazalkou. K tomu obyč ledový salát s olivovým olejem a bazalkou. A pro vyladění chutě zapečená bageta s máslem a balsamikem.Skvělé i náladou pod psa jsme si pochutnali, i víno nás překvapilo mladé müller thurgau od Bettiny Lobkowizc.

Tak na zdraví, štěstí a poklidné vánoční svátky…co více si přát…