Konec dobrých časů…(1)

 

 Z dopisů a pohlednic svých předků vím, jak čilá byla korespondence mezi nimi. Příbuzenstvo z prvního kolene, z druhého… prostě příbuzní…. Návštěvy, posílání ratolestí sem a tam, divočejší život mldší generace…. Návštěvy tetičky manželky majitele továrny, strýčka pivovarníka, či dědečka starosty ….. Dodnes mě nepřestávají moji příbuzní fascinovat, tím, co dokázali, ale především hlavně svými morálními postoji, i když jako v každém příbuzenstvu se našli i ti, kteří byli černými ovcemi „rodiny“.  Dobré časy odvál čas, dnes se nesetkáváme ani na svatbách a pomalu ani ne na pohřbech. Tak jako v tomto případě……

Na pohřbech…. zemřela mi tetička…. Krásných nedožitých 92 let……. bohatý život…Možnost se setkat po letech…..s bratranci….. skvělí lidé, ale daleko, až z Havlíčkova Brodu. Ačkoliv pozvání na návštěvy přišly o obou stran, kdoví kdy se setkáme.

Škoda, že hostina byla kar a úcty k tetičce nedovolila větší uvolněnost. Ale i tak…víte, že v Havlíčkově Brodě stejně jako v Praze je Žižkov, Letná či Vysočany ? nebo že Havlíčkobroďáci nemají rádi od středověku ty němčourské Jihlaváky a že v Cortině  v Itálii je mapa, kde je pořád Havlíčkův Brod jako Deutschbrod.

Po návratu domů jsem zahledala v archivu a našla alespoň vzpomínku na Německý Brod v roce 1925.

P.S.

Někteří ještě bližší příbuzní nedorazili. Nedávno mi po nějaké výtce synek ke vztahům v rodinách řekl: „Mami, to neřeš, dnes se žije jinak.“

Jinak?! Pro mě škoda konce dobrých časů….