"Kouzlo" výměnného obchodu
Samozřejmě záleží na tom, jak žijete, jaký životní styl je ten váš, jak si ho užíváte, a to bez ohledu na okolnosti všeho druhu.
Naše
příbuzenstvo se dělí na tři druhy. Na městský, který by „v životě“ nežil
na vesnici, avšak produkty druhého druhu, který by „v životě“ nešel do města,
konzumuje jako „frajeři bez hanby“ a na poslední, který kočuje mezi městem a
vesnicí podle nálady a užívá si. Užívá si například výměnný obchod. Já si ho
tedy několikrát ročně užívám s bratrancem. Například si jdete zaběhat,
abyste si vyčistili hlavu… no a prostě to někdy neklapne.
Telefon: „Ahoj,
budeme teď se ženou asi měsíc v Praze, rekonstruují nám koupelnu, přivezu
ti kachny, matka nám je nechce krmit.“
„Jak
přivezeš?! To ses zbláznil, kdo je má kuchat?
Nemám čas.“
„Už
jsem je rohnul, za 10 minut jsem u vás. Zavři psy.“
„Máti,
Václav sem jede s kachnama, vykucháš je, bitte?“
„Ne!“
„Ježíš,
proč ne?“
„Nechci.“
Osmdesátiletá dáma
si postavila hlavu. „Já nechci kuchat kachny, chci si nalakovat nehty, večer
jdu na koncert.“
„Ježišmariá,
dostanu dvě kachny, tak tedy jedna pro tebe a jedna pro mě. Víš, jak má otec kachnu
rád“ (nastupuje
manipulace)
„Ale
uděláš mi k tomu zelí!“
„Jo
udělám.“ Začínají štěkat psi, troubí auto, Václav je tu.
„Kdo je
to?“ přichází
s ulovenou štikou muž.
Václav, vyndavá
z pytle dvě vypasené kachny.
„Ahoj
Václave, vidím, že vezeš kachny.“(to
asi vidí i slepej, v duchu se ušklíbám)
„A já
vidím, žes byl třpytkovat.“
Ne,ne,ne
ať ho nenapadne vyměnit štiku za ty po*raný kachny, který nejím.
„Tak já
ti za mě dám štiku“
(jdou na mě prákoty)
„Díky,
to neodmítnu.“ (
No, kdo by asi odmítal, kroutím v duchu očima)
„Nedáme
si jednoho?“ (no
to nedáte, je tu naštěstí autem)
„Nedáme
jsem tu autem, škoda.“ Tak
určitě, myslím si.
„Ale za
měsíc máme kolaudaci koupelky,“
sedá do auta a zavírá za sebou a startuje (díkybohu za koupelnu, běží mi hlavou.
„Jdu
ještě třpytkovat,“
povídá muž a mizí, jako by tušil, že budu protivná kvůli té štice, a tak alespoň utrousím, že doufám, že se vrátí se štikou a tentokrát
pro nás.
Odchází i matka a něco si brouká pro sebe, za chvíli se ozve její ječák, že s tak tupejma nožema se nedá pracovat. Jsem docela ráda, že večer jde na koncert.A odcházím i já, abych uřízla zelí a připravila ho ke kačenám. A nadávám si, proč jsem odmítla tetino pozvání jet k ní do Prahy, protože jsem si najivně myslela, že si odpočinu.... na té naší milé klidné samotě.
A takhle my si tady žijem v ten poklidný adventní čas.
.
Taky bych raději štiku než kačenu. Kdyby to aspoň byla místo kachny husa... :-)
OdpovědětVymazatTy jsi asi nikdy neškubala husu, ale na husy domácí připravené máme zdroj, tak je to v pohodě a máš pravdu, husa je husa.
VymazatKrálíci se vašich směnách nevyskytují?
OdpovědětVymazatKrálíka bych si dal.
No, že se ptáš, s bratrancem je směna, ale synovec je pěstuje na kšeft, přesto jsou lahodní. Nepodceňuj vesnicku inteligenci... kdybys tak věděl, jaká máme ofiko zaměstnání :)))
VymazatJá si pamatuji králíky u babičky na Vysočině; dokázala je i perfektně připravit.
VymazatA jednou za čas vesnicí projel kožkař a vykoupil kožešiny.
A vyplácel pět korun za kus.:) Naše babičky měly stejné hobby, zdá se:)
Vymazat