"Kouzlo" výměnného obchodu

 Samozřejmě záleží na tom, jak žijete, jaký životní styl je ten váš, jak si ho užíváte, a to bez ohledu na okolnosti všeho druhu.

Naše příbuzenstvo se dělí na tři druhy. Na městský, který by „v životě“ nežil na vesnici, avšak produkty druhého druhu, který by „v životě“ nešel do města, konzumuje jako „frajeři bez hanby“ a na poslední, který kočuje mezi městem a vesnicí podle nálady a užívá si. Užívá si například výměnný obchod. Já si ho tedy několikrát ročně užívám s bratrancem. Například si jdete zaběhat, abyste si vyčistili hlavu… no a prostě to někdy neklapne.

Telefon: „Ahoj, budeme teď se ženou asi měsíc v Praze, rekonstruují nám koupelnu, přivezu ti kachny, matka nám je nechce krmit.“

„Jak přivezeš?! To ses zbláznil, kdo je má kuchat?  Nemám čas.“

„Už jsem je rohnul, za 10 minut jsem u vás. Zavři psy.“

„Máti, Václav sem jede s kachnama, vykucháš je, bitte?“

„Ne!“

„Ježíš, proč ne?“

„Nechci.“ Osmdesátiletá dáma si postavila hlavu. „Já nechci kuchat kachny, chci si nalakovat nehty, večer jdu na koncert.“

„Ježišmariá, dostanu dvě kachny, tak tedy jedna pro tebe a jedna pro mě. Víš, jak má otec kachnu rád“ (nastupuje manipulace)

„Ale uděláš mi k tomu zelí!“

„Jo udělám.“ Začínají štěkat psi, troubí auto, Václav je tu.

„Kdo je to?“ přichází s ulovenou štikou muž.

Václav, vyndavá z pytle dvě vypasené kachny.

„Ahoj Václave, vidím, že vezeš kachny.“(to asi vidí i slepej, v duchu se ušklíbám)

„A já vidím, žes byl třpytkovat.“

Ne,ne,ne ať ho nenapadne vyměnit štiku za ty po*raný kachny, který nejím.

„Tak já ti za mě dám štiku“ (jdou na mě prákoty)

„Díky, to neodmítnu.“ ( No, kdo by asi odmítal, kroutím v duchu očima)

„Nedáme si jednoho?“ (no to nedáte, je tu naštěstí autem)

„Nedáme jsem tu autem, škoda.“ Tak určitě, myslím si.

„Ale za měsíc máme kolaudaci koupelky,“ sedá do auta a zavírá za sebou a startuje (díkybohu za koupelnu, běží mi hlavou.

„Jdu ještě třpytkovat,“ povídá muž a mizí, jako by tušil, že budu protivná kvůli té štice, a tak alespoň utrousím, že doufám, že se vrátí se štikou a tentokrát pro nás.

Odchází i matka a něco si brouká pro sebe, za chvíli se ozve její ječák, že s tak tupejma nožema se nedá pracovat. Jsem docela ráda, že večer jde na koncert.A odcházím i já, abych uřízla zelí a připravila ho ke kačenám. A nadávám si, proč jsem odmítla tetino pozvání jet k ní do Prahy, protože jsem si najivně myslela, že si odpočinu.... na té naší milé klidné samotě.

A takhle my si tady žijem v ten poklidný adventní čas.

 

Pečená kachna, bramborový knedlík, zelí. Nezbylo nic.

.