Článek o ničem, možná jen o té nádivce

 

  Je divná doba, doba a jak řekl můj přítel ve stejném zájmu: „Svět, tak, jak jsme ho měli rádi, končí.“

Říkám si ráno, při vidině, co jsem si vše naplánovala a týká se záležitostí, které odkládám.

Možná nekončí, ale jen se mění jinak, než jsme si představovali, nebo mě napadá název Vančurova díla Konec dobrých časů a nostalgicky sním o nesmrtelnosti brouka. A možná jen o všem zbytečně přemýšlím.

Naštěstí jsem dvojité znamení a to má  „naturel“ opravdu kolísavý  a neřízené střely.

Pohled na svět se mi mění s pohledem  z okna.  Naskakuje i myšlenka, že nejen prací je člověk živ a je mi lépe. „Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra!“ chrlí mozek. Je rozhodnuto, nastupuje optimismus: „ Dnes by bylo škoda si to neužít!“

 Tak tohle je ten můj nový pohled ráno z okna.

Při běhu zkontroluji nájemce, jakoupak zeleninu pěstují?! Hmm... dobré.

Kontroluji i holčičky borovičky, které jsem vysázela při obnově lesa, též dobré.

A to chce chutný oběd! Kuře s nádivkou! No, odborník by řekl, to není nádivka! A má pravdu, ale…..Chlapci i já jíme jen stehna, a nádivka, která je vedle podlívaná výpekem s bylinami jako petržel, pažitka, saturejka, s uzeným bůčkem… to nemá ch-y-b-u!!!!

Ach, svět je krásné místo, kašlu na divnou dobu, nechám si tu svou!

Dobrou chuť  a dobré dny!!!