Pohledy- vzpomínky
Je čas dovolených, a tak mě napadá, jak se věci mění. Např. pozdrav, fotku dnes pošleme jedním kliknutím ani nemusíme psát, že jsme to my, kdo to posílá, neboť příjemce nás má „uloženého“. Způsobem rychlým i levným dáváme o sobě vědět, jak se máme, jak se nám co líbí atd. Na psaní dopisů, pohledů si pomalu nikdo ani nevzpomene.
Vzpomínka. A to je to, oč tu běží. Neztrácíme tímto způsobem do určité míry vzpomínky, anebo jsme všichni tak chtiví vzpomínek, že si všechny elektronické zprávy, fotky, chaty a nevím co ještě, zálohujeme, abychom se k nim kdykoli mohli vrátit?
Jak si budeme pamatovat dobu, ve které jsme žili a co jsme my jako jedinci prožívali? Nebo podlehneme manipulaci generalizujících zpráv beroucí nás jako celek? Vždyť to by byla jediná oficiální skutečnost, jakási nepravdivá statistika, která vůbec nebere v potaz, že každý z nás má svůj jedinečný život.
Je čas dovolených, a tak nabízím skrze pohledy poslané velectěné slečně Anně před rokem 1900 pohledy do některých oblíbených destinací českých turistů. Jako vzpomínku na dobu dávno minulou.
Náruživá sběratelka pohlednic! Už za Rakouska Uherska existoval v Čechách klub sběratelů pohlednic, mám ve sbírce několik pohlednic, které mají na reverzu razítko tohoto klubu. Sbíral se hlavně místopis. Tenkrát šlo většinou o litografie.
OdpovědětVymazatPodívám se tedy, zda na R-U pohlednicích nějaké nenajdu. Prababička se v 1905 provdala a s pohledniceni od " připadných nápadníků byl konec:)
VymazatRukou psané pohlednice a dopisy pro mě mají velké kouzlo, je v nich kus vzpomínek. Jak píšeš, chaty ani emaily toto nikdy nemohou nahradit...
OdpovědětVymazatPři čtení starých pohlednic a dopisů,jako by člověk spouštěl stroj času😊
VymazatNo, právě, my vše pošleme mailem, ale až klekne systém či disk, všechno bude pryč, ale papírové pohlednice a dopisy přetrvají věky.
OdpovědětVymazatNějakou zálohu máme však i na blozích :).