Není babička, jako babička

 

„Dobrý den, tak jsem tady,“ ozval se studnař do telefonu jedno nedělní odpoledne, „vypad mi zákazník, tak bych se na to mrknul a dyž se domluvíme, v úterý to přídem vyčistit.“

„Ok já vás pustim, jen zavřu psy.“

Stojíme se studnařem nad vchodem do vodárny a vedeme hovory co a jak.

„ÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! NÉ! NÉ! PROBOHA JEN TO NÉ! ANO! ANO! ANO! TAK DĚLEJ! RYCHLEJI! KONEČNĚ!!!“

Studnař stojí rozpačitě nad vchodem, překvapeně se na nás podívá…..

„To nic, to je babička, ale nebojte se, dědeček ji nebije, to ona jen fandí vnukovi, hraje mistrák.“

Studnař nechápe.

„Ona je v pokoji, aby ji dědeček nerušil, ale zapomněla si zavřít okno. Ona je vášnivá fanynka, včera byla na kole ve vsi na fotbale a teď si našla přenos, tak se v dívá.“

Studnař pokyvuje hlavou.

„POMÓC! POMÓC! Babičce se něco stalo!“  Křičí starý muž, který zmateně vyběhl na terasu.

Studnař nechápe.

„To nic, to je dědeček, neví, kde je babička.“

 „Otče! Máti je v pokoji, dívá se na fotbal, všechno je v pořádku!“ 

Dlouze se zadíváme na studnaře.

„Tak co, mistře, co s tou studnou?“

„Jojo, večer pošlu návrh, ale myslím, že se domluvíme, to je asi tak všechno.“

Vracíme se k vratům kolem otevřeného okna.

„GÓÓÓL!!!“

„To je ale…. zajímavá babička,“ pronese váhavě slova podivu studnař.

„Ano, je to velmi vzdělaná dáma.“

„Tak na shledanou, pane mistr.“

Neděle se vydařila, v sobotu vyhrál manžel, v neděli jeden syn a druhý remizoval, byl teplý podvečer.

Všichni spokojeni, nejvíce babička vyčerpaná z fandění.

A takhle my si tady žijem.