Mělnický běh 2021
Letos se mi povedlo odškrtnout si pár bodů a jedním z nich byla opětovná účast na Mělnickém vinařském běhu https://vinarskybeh.cz, který byl, byl stejně jako většina plánovaných akcí, z příčiny covidových opatření zrušen.
Protože času neuteču, na rozdíl od mláďat mně nezbývá než na běh natrénovat. 10 km je už pro mou personu tak trochu porcička, ale na druhou stranu mě nutí být tak trochu ukázněnější v životosprávě. Přípravu beru, řekla bych, opravdu vážně už jenom pro to, že výtěžek je určen pro nemocné cystickou fibrózou a pro mě je to možnost přispět klubu http://www.klubcf.cz/ a podpořit tuto skvělou akci, která se koná v prostorech Mělnického vinařství.
Letošní organizace byla jako vždy skvělá, připravené zázemí
se vším všudy, počasí bez větru na jedničku. A co jsem ocenila, start v koridorech.
Jediné, co jsem tedy nečekala, byla trať. Ta v roce 2019
byla chuťovka. Pět km tam po zpevněné stezce a pět zpět, jediný temnější
okamžik na 9.km - krátký kopeček, ale to
se dalo. Proto jsme se sestrou na
letošní běh naměřily a sestavily podobnou trať.
Letošní trať byla ovšem jiná, prvních pět km v pohodě,
ale těch druhých pět?! Úzká přírodní stezka podle Labe. Kdo chtěl předběhnout,
musel do vysoké trávy. To jsem zkusila jednou a zjistila, že bych také nemusela
doběhnout vyčerpáním, proto jsem se přestala dívat na čas a upevnila myšlenku: důležitá
je účast, v tvém případě čas nehraje roli… Udělala jsem dobře, neboť
na 9.km čekaly schody a se shora tlačící se senioři s nordickými holemi na
výletě. Opět jsem upozadila rozladění s tím, že vždyť fandím všem, kdo se
chce hýbat a umožňuje mu to zdraví.
Konečně v cíli! Nakonec to nebylo tak špatné. A lepší už to nebude. Jsem
v poslední kategorii 50+ a vlastně bych potřebovala 55+. Dopadla jsem
dokonce lépe než před dvěma roky.
A snobsky a pokrytecky přiznávám, že největší radost mám,
když jsem lepší než někdo o jednu či dvě generace mladší. I proto jsem se
odměnila nejdříve sklenkou vína, která byla k degustaci, a poté se vrhla
k pultu, kde mi slečna natočila jednu plzeň a dostala porci guláše.
Kéž mi bude dopřáno běhat ještě nějaký ten čas! Amen!
Plzeň a guláš. To je tradice.
OdpovědětVymazatDoporučuje i docent Navara, sportovní metodik.
Jsem ráda, že by mi schválil životosprávu i doc. Navara😉
VymazatDocent Navara fakt existoval - cituji: "V tomhle je nyní český fotbal o krok zpátky. Docent Navara z fakulty tělesné výchovy tomu říkával dynamická technika a kladl nám na srdce, abychom ji fotbalistům od mládí vštěpovali." (Z https://www.efotbal.cz/clanek-192734-Frantisek-Cipro-Jak-jsem-v-Innsbrucku-trenoval-kouce-ruskeho-narodniho-tymu-Cercesova.html)
VymazatČlánek jsem pročetla doc Navara ví, o čem mluví.
VymazatObdivuji Tě. Já jsem nikdy nedala více jak 3 km. Manžel běhával maratón, já jsem asistovala na občerstvovacích stanicích nebo měřila mezičasy. My jsme většinou končili na brněnské pětadvacítce pivem a řízkem, ale guláš s plzeňským nemá chybu.
OdpovědětVymazatDěkuji, ale běh je pro mě nutnost, způsob , jak upustit energii a v práci zachovávat klid a nadhled, a před pár lety začít podporovat pár dobrých věcí a přitom sportovat
VymazatNo pred lety jsem prubnul nove otevrenou terenni cestu Neratovice Melnik, vydavanou za "cyklostezku"
OdpovědětVymazatTak to zkus ještě cyklostezku Neratovice- Kostelec nad Labem. Budeš naklepán jako řízeček :D
VymazatNo to jsi tedy atletka! Já rád chodím na turistické výlety, ale běh jsem nikdy nemiloval. U turistiky je možné se zastavit, pokochat výhledy, sníst tatranku a napít se. Běh (a zvláště soutěžní) je hlavně dřina.
OdpovědětVymazatJá jsem maximálně dobíhal v Ostravě tramvaj.
OdpovědětVymazatZnám to z dob studií, skvělý trénink na sprint:)
OdpovědětVymazat