Babka prášilka.

 

Na příběh, který vám chci vylíčit, přesně sedí věta: záleží na úhlu pohledu, či na jaké straně stojíte.

V některých z nás po generace koluje divočejší krev, a i když víme, co je správné a co ne, i když se pobuřujeme nad tím, že se někdo zachová, jak se říká ne zrovna košér, my sami jsme stejného jednání schopni, ale  dvakrát se s tím nechlubíme.

A tak i můj Rybář, který má všechny dokumenty a povolenku řádně v pořádku, zapisuje si úlovky atd., neodolal touze skrytého pytláka, a přestože moc dobře věděl, že se chytá jen na dva pruty, vyrazil jednoho dne v časných ranních hodinách na lov s třemi.

Další špatné rozhodnutí bylo to, že nešel na své oblíbené místo, kam na něj nedohlédnu, ale na místo, které je prostornější a já z patra krásně mohu pozorovat, co se děje. A dělo se.

Vstanu, posnídám a s hrnkem čaje se podívám na jezero, můj Rybář v klidu loví… Přijíždí auto, zastaví, vystoupí pán v letech a o něčem diskutují. A hle! Ještě je tu někdo?! Z poza pěšiny vidím babku, jak se plíží, vykukuje, pozoruje a najednou… jako když střelí, úprkem cupitá zpět. Mezitím se manžel s pánem rozloučí a balí si věci.

Tak tedy nelením a jdu, jako že nic, ven do kuchyně. Nablble zvědavě se ptám: „Co se stalo? Neberou?“

„Neberou, neberou, ale mě málem sebral papíry porybnej! Byl jsem takhle malej! Už si strkal papíry do kapsy, ale pak to změnil! Musel jsem mu slíbit, že se u vody neobjevím nejmíň 14 dnů! Představ si, prej mě naprášila nějaká baba! Prý že si všimla, že mám tři pruty, tak mu volala!“

Najednou mi všechno docvaklo. Celé to divadlo, které jsem viděla z okna.

Nemohla jsem si nerejpnout. „No jo chlapče, ty nevíš, že na tři se nechytá a že když už tak se musí někam zašít? Měl jsi jít na své místo. Mně bylo hned divné, že balíš a pána necháváš na svém místě. Jo a tu babu práskačku, tu jsem viděla, plížila se křovím, natahovala krk, co jí šlo a pak hnala zpět.“

Za půl hodiny v domě

„Podívej se, to je on,“ ukazuje z okna Rybář.  „Ty jo, a to druhý auto, je to auto z rána, ně bylo divný proč přibržďuje a očumuje, to je baba, co co mě udala!!“

„No to je všechno pravda, ale jedno nezměníš, na tři se nechytá, neměl jsi babě zabrat flek, podívej se, jak si nese křesílko tam, co bylo tvoje. To jsou známí a chtěli právě na tohle místo. A tys jim jenom nahrál..“ Směju se.

Toho dne jsem se zasmála ještě jednou, a to u oběda, kdy přijeli kluci z fotbalu a zeptali se: Táto, proč nejsi na rybách?“

 (Tichý blázen je podle mě označení rybáře proto, jak se tiše po čtvrté i dřívější hodině ranní vykrádá z domu tak, aby ho nikdo neslyšel)