Babka prášilka.
Na příběh, který vám chci vylíčit, přesně sedí věta: záleží
na úhlu pohledu, či na jaké straně stojíte.
V některých z nás po generace koluje divočejší krev,
a i když víme, co je správné a co ne, i když se pobuřujeme nad tím, že se někdo
zachová, jak se říká ne zrovna košér, my sami jsme stejného jednání schopni,
ale dvakrát se s tím nechlubíme.
A tak i můj Rybář, který má všechny dokumenty a povolenku řádně
v pořádku, zapisuje si úlovky atd., neodolal touze skrytého pytláka, a přestože
moc dobře věděl, že se chytá jen na dva pruty, vyrazil jednoho dne v časných
ranních hodinách na lov s třemi.
Další špatné rozhodnutí bylo to, že nešel na své oblíbené
místo, kam na něj nedohlédnu, ale na místo, které je prostornější a já z patra
krásně mohu pozorovat, co se děje. A dělo se.
Vstanu, posnídám a s hrnkem čaje se podívám na jezero, můj
Rybář v klidu loví… Přijíždí auto, zastaví, vystoupí pán v letech a o
něčem diskutují. A hle! Ještě je tu někdo?! Z poza pěšiny vidím babku, jak se
plíží, vykukuje, pozoruje a najednou… jako když střelí, úprkem cupitá zpět. Mezitím
se manžel s pánem rozloučí a balí si věci.
Tak tedy nelením a jdu, jako že nic, ven do kuchyně. Nablble zvědavě se ptám: „Co se stalo? Neberou?“
„Neberou, neberou, ale mě málem sebral papíry porybnej! Byl
jsem takhle malej! Už si strkal papíry do kapsy, ale pak to změnil! Musel jsem
mu slíbit, že se u vody neobjevím nejmíň 14 dnů! Představ si, prej mě naprášila
nějaká baba! Prý že si všimla, že mám tři pruty, tak mu volala!“
Najednou mi všechno docvaklo. Celé to divadlo, které jsem
viděla z okna.
Nemohla jsem si nerejpnout. „No jo chlapče, ty nevíš, že
na tři se nechytá a že když už tak se musí někam zašít? Měl jsi jít na své
místo. Mně bylo hned divné, že balíš a pána necháváš na svém místě. Jo a tu
babu práskačku, tu jsem viděla, plížila se křovím, natahovala krk, co jí šlo a
pak hnala zpět.“
Za půl hodiny v domě
„Podívej se, to je on,“ ukazuje z okna Rybář. „Ty jo, a to druhý auto, je to auto z rána,
ně bylo divný proč přibržďuje a očumuje, to je baba, co co mě udala!!“
„No to je všechno pravda, ale jedno nezměníš, na tři se
nechytá, neměl jsi babě zabrat flek, podívej se, jak si nese křesílko tam, co
bylo tvoje. To jsou známí a chtěli právě na tohle místo. A tys jim jenom
nahrál..“ Směju se.
Toho dne jsem se zasmála ještě jednou, a to u oběda, kdy
přijeli kluci z fotbalu a zeptali se: Táto, proč nejsi na rybách?“
Já jako kluk chytával na potoce pstruhy do ruky.
OdpovědětVymazatPřipomnělo mi to onu hlášku z vojny:
"Nechcem bonzovať, chcem sa iba spýtať..."
:) něco ve smyslu já nežaluju, já jen informuju :)
VymazatJá zas nechápu tu potřebu třetího prutu. No. holt nejsem rybářka :-D.
OdpovědětVymazatRáno jsem se na to zeptala muže, prý tomu jako žena nemůžu porozumět, usmíval se:)
VymazatTakových babek prášilek je u nás v okolí spoustu, ještě že tvůj příběh nedopadl zase tak zle :) :) Já jinak taky rybám moc nerozumím :D
OdpovědětVymazatJá jim taty nerozumím, ale např. včera jsem zjistila, jak úžasná věc je podběrák na čištění jezírka😉
VymazatJá obdivuju, že rybáři dokáží i v nečase sedět u vody x hodin a jen se dívat na splávek. Já bych tam vydržel tak hodinu, ale muselo by být pěkné počasí. Protože však ryby nejím, ani k tomu jsem nedospěl.
OdpovědětVymazatPrý jde o ten adrenalin, kdy se ryba zasekne a oba bojují, kdo s koho co.
Vymazat