Bobr nebo nutrie

 Rozezlena a zhnusena naší tzv. politickou scénou jsem se rozhodla, že si budu hrát na „Švéda“ a věnovat se více než věcem veřejným, věcem soukromý. K rozhodnutí přispěl i včerejší večer.

Manžel se díval z okna, zatímco já se olizovala nad dobrotou svého právě dovařeného cikánského guláše.

„Podívej se na břeh, to je snad nurie nebo bobr?“ (onehdy jsem si při běhu zastavila, abych si mohla vyfotit bobří práci).

„Já jsem ještě na živo bobra neviděla,“ a hnala jsem se pro mobil

„To jdeš s tím ručníkem na hlavě? Se tě lekne, vyfotíš akorát, víš co..“

„Pohlídej, bitte, guláš,  a nech to na mně“

Samozřejmě na mě zvíře nečekalo, jalo se přede mnou plavat pryč, hned jak uvidělo podivného tvora s něčím ještě podivnějším na hlavě.

 Sice ze mě lovec beze zbraně nebude, ale po několikaminutovém prodírání se křivím se mi podařilo něco vyfotit.

Alespoň víme, že to nejsou bobři a co mě zaujalo, jak sedí na větvích na vodou. To jsem byla fakt za „diviznu“.