Příběh o správném rozhodnutí

 Příběh o správném rozhodnutí. Otázka zní: ,,Bude vítěz skutečně  šťastným vítězem?"

Doplnění příběhu....

Napsat, že umím hrát šachy, by byla drzost, a tak raději používám výraz, že vím, jak hýbat figurkami. Dědeček mi říkal, že můj charakter není k tomu, abych se hrou trápila, ale že si ji mám užívat. Královská hra. Zdá se, že k tomu došel už po pár partiích, když zjistil, co všechno stihnu udělat, než jsem zase na tahu. Na rozdíl od sestry, která se snažila být „šachistkou“, a dokonce chodila i do šachového kroužku.

Ale mně se líbilo hrát šachy jako příběh, figurkám jsem dávala jména. Sice mi bylo jedno, že má královna je Hildegarda a král Karel Veliký, bílý střelec byl Tristan a věž, kterou chránil, Isolda, pěšáci stateční rytíři. 

A proto jako moudrý muž, došel k závěru, že snahy naučit mě nějakou strategii by bylo asi marné.

Mně to nevadilo. Touto mou hrou se mi dařilo, kromě dědečka, porážet většinu příbuzných, kteří si mylně mysleli, že umí hrát šachy. Myslím, že dědeček, který šachy hrál celý život, se  mnou hrál rád z toho důvodu, že se bavil mými smyšlenými příběhy, které se odvíjely na šachovnici a já se zápalem malého dítěte komentovala. :)