Můj soukromý silvestrovský běh.

 

 Je 11:00, konečně jsem v klidu lehce posnídala, oblékla se a vydala  na svůj soukromý silvestrovský běh. Sama, sama se sebou.  To mám nejraději. Běžím podle sebe a přemýšlím „o nesmrtelnosti brouka“. Jako dnes. Je krásně. Ten klid, slyším jen vlastní kroky a svůj dech.

Vzpomínám si na vánoční píseň, kterou jsme zpívávali s dědečkem a začínám si ji broukat, i když slova naprosto neodpovídají času…….Je půlnoc, všude mír a klid, jen srdce zvonů slyším bít…., ale co, přesně takový mám odlehčený pocit.

Přemýšlím o tom, co jsem stihla a nestihla udělat během roku a děkuji prozřetelnosti, že všichni blízcí přežili tento prapodivný rok. Myslím na Feldpostkarty, které jsem nedávno objevila a při čtení si uvědomila, že je našim údělem vyrovnávat se s životní situací, neboť bylo už daleko hůře, a my nevíme, co nás čeká. Je krásný den, chtěla jsem běžet jen 30 minut, ale mi fakt skvěle, tak běžím dál.

Vzpomínám s úsměvem, jak jsem byla smutná před dvěma roky, když mě opouštělo mé nejmladší dítě. Vzpomínám, jak je život komický a rychle běží. Vždyť ještě nedávno jsme se všichni scházeli u babičky. Ale vše má svůj přirozený vývoj, jak říká můj muž a rodiny se rozrostly, rozdělily a zůstaly spolu jen některé, tzv. zdravé jádro a to se schází dál.

Sváteční oběd, který jsem připravila byl toho důkazem. Toxičtí příbuzní nepřijeli. Ach, to byla pohoda.

Myslím na to, že dnes se kromě hmotných věcí, kradou nápady, přání. Myslím na starou pravdu, která říká, že přání a sny se mají vyjevit až když se splní, nebo když víme, že se už nesplní, ale mohou se splnit někomu jinému.

Přeji si, abych na konci nového roku mohla nahlas říci, co nejvíce mých splněných přání. To samé přeji každému.to.  Bože, to je krásný den…

60 min. Musím se pochválit, jsem dobrá. A ani nejsem moc unavená. Musím se odměnit. Zasloužím si to!