Památníčky
V jednom z komentářů s Blondýnou padlo slovo
památník a to, že by nás asi dnešní generace považovala za malé blázínky.
Přesto je to jedna z nejhezčích vzpomínek na dětství a
mládí.
Na půdě jsem kdysi našla památník, který je důkazem v vzpomínek na dobu, kterou by nikdo z nás
nechtěl prožít.
Finsterwalde- tak jsem vygůglila, jaké je to poklidné, pěkné městečko, ale o nucených pracích během 2. sv. ani zmínka. A o části nebo Massen také nic
Jsou to dokumenty psané srdcem.
OdpovědětVymazatDalší záhada rodiny,vím, že babička se párkrát s jednou z tet bavila o"Reichu", ale nevénovala jsem tomu pozornost. A teď nic nevím:(
OdpovědětVymazatPáni, to se ti dostal do rukou krásný kus historie. U nás na základní škole ještě památníčky frčely, mám jej dodnes, a je to pěkná památka na ty, co jsem měla ráda, a co tu už nejsou. I obyčejný obrázek dokáže vykouzlit úsměv na tváři :)
OdpovědětVymazatTaké mám svůj, a při jeho prohlížení jsem si dnes pateticky povzdechla.:)
VymazatMyslím, že našimi dnešními památníčky jsou blogy a nejrůznější sociální sítě. A naši potomci, pokud je někdy objeví, z nich mohou mít Vánoce :).
OdpovědětVymazatJenže blog se nepovaluje v truhlici na půdě...
VymazatŠkoda jen, že je člověk nemůže jen tak dát do knihovny😞
VymazatMožná se na půdě najde alespoň blok😊
OdpovědětVymazatTaky jsem měla památníček, chodila jsem s ním po třídě nebo dávala kamarádkám něco do něj napsat. Nejlepší verše mi tam napsali dospělí a hezký obrázek mi tam namalovala maminka. Byla to taková lidová poezie dětského věku, vzpomínám ráda ☺
OdpovědětVymazat