Po setmění (Tajemný les 3)

Když se setmí, poeta by mohl poznamenat, že noc kraj pokryla, vše utichlo a uložilo se k spánku.

Je to však kardinální omyl, není to tak, že nastává klid, ba naopak, probouzí se čarokrásný svět, který je skryt většině lidí, protože jejich životní rytmus je nataven na denní světlo a čas noci jim poskytuje zasloužený odpočinek, koneckonců, vždyť člověk je denní tvor. Ale pokud vám vaše mysl a tělo  umožní  být  v bdělém stavu během zázračných nocí  v roce, získáte neskutečnou energii nebo zažijete to, čemu denní světlo nedokáže dát tak silný prožitek.  Noci, kdy je všechno kolem vás ozářeno stříbrným třpytem, noci, kdy vás zcela omámí úplněk nebo noci, kdy se zahledíte na oblohu posetou hvězdami a zíráte na ně v němém úžasu. Jsou ale i noci, které ve vás vyvolávají nepříjemné pocity, tma, kdy nevidíte na krok a podvědomě cítíte, že v té tmě nejste sami. V každém případě, po setmění se probouzejí noční tvorové a tmou se nesou zvuky, kterých bychom si ve dne ani nevšimli, okolí dostává jinou tvář, neživé věci, jako by získaly lidskou podobu. Po setmění se do našich myslí vkrádají sny, bohužel, některé z nich nepřinášejí nic dobrého, některé z nich se mění na noční můry. Někdy se na noční můru mění celá noc…

Poeta by se mohl při pohledu na stříbrný měsíc dál kochat krásou a klidem letní noci. Ale v noci kdekdo nespí…..

 A tak se jedna krásná jasná noc proměnila pro mou babičku v noční můru. Když žijete se psy, poznáte podle štěkotu, co se děje a přesně poznáte, že za vraty je někdo, kdo není váš. Ve dvě v noci? To nevěstí nic dobrého a ten šílený vzteklý štěkot, tam někdo je!

Varovný štěkot probudil všechny. Děti jsou vždy zvědavé, zvláště když tři z nich jsou dívky, a zahánět je v této chvíli do postele, je jako povzbuzovat: Pojďte se podívat, co se děje.

Dědeček s otcem a strýcem, vyzbrojeni těžkými baterkami se vydali k vratům, ženská část usedlosti byla naštvaná, protože pro ten psí řev neslyšela nic z toho, co se děje. Asi po 10 minutách se chlapi vrátili domů s balíkem. Tvářili se, jako by se nic nestalo, ale šli si sednout do kuchyně a dali si panáka. Divné… panáka si v rozespalé noci nedáváte jen tak. Psi přestali štěkat a zdálo se, že osazenstvo usedlosti v klidu dospí svou noc.  Nic neobvyklého, řekl by jeden, ale to by dědeček nesměl odpovědět babičce na otázku: Co to je?  odpovědí: Nic! V momentě nastal křížový výslech i s citovým vydíráním, dokud dědeček nekápl božskou, co to vlastně dostal do úschovy.

Hněv a ječení probudily spáče, kteří se seběhli ve vejmiňku. Babička s výrazem rozzuřené obranářky rodiny  ječela na dědečka, že nás jednou on  a ti jeho kamarádi dostanou do kriminálu a my děti  že  se nedostaneme do škol, bude nás mít na svědomí a ať tu věc okamžitě odnese! Ještě tu noc se dědeček s otcem vypravili do lesa, aby ukryli to, co si k dědečkovi přinesl uschovat jeho kamarád z dřívějška. Po zbytek noci se dívky mohly jen dohadovat, co to je, a kde to tak asi bude schované.

Noc oběma mužům sice pomohla dostat se nepozorovaně k tůním v lese, ale vždycky se objeví někdo, komu se za jasných nocí nechce spát, a jakási síla ho nutí toulat se po lese. A takový člověk bývá často dosti zvědavý….