Podvečer

Celou cestu domů jsem se těšila, až přijedu a půjdu ven, protože bylo takové krásné sluneční počasí. Ale jak se říká, člověk míní a v tomto případě počasí mění. Deset kilometrů před cílem, jako když padne opona a za ní je mlhavo. Plány se bortí….. tak co se bude dít?  Zaparkuju! , vynesu nákup, převléknu se a zatopím. Nikam už dnes nemusím. Udělám si jídlo, uvařím čaj, zasednu k psacímu stolu.  Pokoj se ohřívá, dívám se z okna a je mi fajn.  Obraz z okna mi nabízí uplakané, ale klidné počasí, krajinku v „podvečerním podzimním hávu“, která přináší uklidňující „zvuky ticha“