Proč píšu? Možná je tolik důvodů…:)

Milá Paměti,

proč píšu? Tak proto, že mě to baví. Jasná, přesná a hlavně stručná odpověď. Není co dodat.

Ale takovou odpověď pravděpodobně neočekáváš, a tak tu sedím, dívám se z okna a nic mě nenapadá (škoda, že se písmem nedá vyjádřit, ale jen popsat, jak vstávám od stolu a odcházím).

Jdu si zaběhat, jak jinak. Vyčistit si hlavu, dát si takovou očistnou duševní sprchu.

……………..

Jsem zpět. Tak tedy proč píšu?!

Protože, jak už jsem se zmínila, baví mě to. Vlastně nemusím mít k tomu ani žádný důvod. K některým věcem je otázka proč naprosto zbytečná. Prostě protože proto.

Ale přesto…ponořím-li se do hlubin hledání duchapřítomné odpovědi….. :)

Možná proto, že….

…..mám ráda český jazyk. A vůbec. Mám ráda českou zem. Mám ráda Čechy, kterým záleží na naší krásné řeči a kulturním dědictví (zájem, o něhož bohužel povětšinou skončil v 2. polovině minulého století a teď už jen tu a tam se objeví náznaky toho, že by bylo z čeho čerpat, že máme předpoklady být tím národem, kterým jsme byli).

……český jazyk je (možná už jen byl) jeden z nejpropracovanějších jazyků Evropy a dokázal odolat všemu a všem, protože na něm národu záleželo. Od určité doby našich novověkých dějin se předpokládalo, že ti, kteří se považovali za nositele pokroku v české společnosti, se o český jazyk zajímají. Bohužel opět musím konstatovat, že pokud by v dnešní "demokratické době" mělo platit to, co se říká, a to že úroveň národa je úměrná úrovni jazyka, kterým mluví….. nechť si každý udělá sám obrázek o tom, jak hluboko jsme klesli.

…….chci vyzkoušet, zda dokáži písmem vystihnout, co nejvěrohodněji příběh.

…….patřím k těm, kteří měli to štěstí, že mohli žít v třígenerační rodině, kterou navštěvovalo spoustu dalších příbuzných, přátel, či těch, kteří přišli jen na návštěvu, měli s někým nějaký "kšeft". Ale hlavně se mluvilo, vyprávělo…. Tohle všechno mě ovlivnilo, ty historky, příběhy, které začínaly slovy: " Nebudete mi věřit, co se stalo, ale..…" Navíc to byla doba dopisů a jiné korespondence. Něco, co už dnes také patří mezi "vymírající druhy".

……některé z rodin měly své rodinné kroniky, a to je další odpověď na, proč píšu. Po dlouhém přemlouvání jsem dědečka na sklonku jeho života přemluvila, abychom sepsali paměti. Bohužel se obávám, že jsme začali pozdě.

……mám konečně víc času, už nejsem jen "matka taxikářka" svých synů, ale přišel čas, kdy je větší prostor, nechat je, aby se postarali a mít možnost vrátit se ke svým zálibám z mládí.

….bych chtěla co nejlépe zvládnout všechny vrstvy našeho národního jazyka. Vím, že mám nedostatky.

…..jsem zvědavá, zda je někdo na stejné vlně jako já a třeba si můj článek přečte. A to bych si přála J

Proto píšu.

S pozdravem.

Cihelna

P.S.

Mám ráda všechny, kteří jsou zdravě hrdí na svou řeč a na své kořeny, ať jsou jakékoliv národnosti , před nikým se neponižují a před nikým se nepovyšují.:)

Hm…. No vida, kolik jsem našla důvodů, proč píšu.