Jak se běhá s šesti křížky...(Zápisky běžkyně s šesti křížky)

 

Letos jsem svou sbírku křížků rozšířila o šestý. Tuhle sbírku sice rozšiřovat nechcete, ale bohužel hlavní „donátor“ čas se vás neptá a prostě vám křížek nadělí.  Tuhle sbírku ani nechcete oslavovat, bohužel, máte smůlu, protože ostatní kolem vás se těší, že ji oslavíte. A nejen že se těší, ale hlavně vám ji pořád připomínají, vymýšlí vtipné dárky (ha, ha, ha.. , ) a těší se, co bude k jídlu, pití atd.

Tak jsem si řekla, že se tedy obdaruji též, a to tím, že si zaběhnu Vinařský mělnický běh na 10 km pod 60 minut. Vždy jsem běhala sama nebo se sestrou, ale letos přišla změna. Začal se mnou běhat muž. On sice se mnou běhá už dlouho, ale pokaždé si odběhl svých 3 a půl kilometru a končil.  Letos změna. A proč ne. Fotbalisti nasadí tempo a běží a běží… Navíc pohled na vypracovaná lýtka taky není k zahození.

26. září přišel den DÉ. Jako obvykle díky dochvilnosti sestry jsme se zaregistrovaly na poslední chvíli, ale alespoň jsme se nemusely rozběhat a rozcvičit před během.  Tentokrát jsem se nenechala zlákat vodičem a běžela podle sebe. Vyplatilo se! Na třetím kilometru vidím lýtka, která dodržují tempo. Tempo pod 60 minut! Není pochyb, jsou to lýtka fotbalistů. Skvělí vodiči, na moudra fotbalistů jsem zvyklá, tak je dokážu odbourávat. Chlapci běželi jak srny brny a dotáhli mě až 500m před cíl.

Pak jen zvolna protáhli krok a byli fuč. Já mlela z posledního, nic jsem neprotáhla. I přesto výsledek byl skvělý.  Tréninkový systém měnit nebudu.

O zázemí se opět postaralo vinařství Bettiny Lobkowitz. Organizátorům nebylo co vytknout. Zároveň se jedná i o správnou věc. Tento běh je pořádán ve spolupráci s klubem cystické fibrozi.

Letošní natrénovanost jsem si užila i v posledním  běhu.  Byl to Běh pro hospic v Milovicích. Skvělá akce, jako vždy perfektně připravená se vším všudy. Je to takový „zážitkový běh“, ale stojí za to.

A tak si tak běhám s těmi křížky a doufám, se se mnou budou běhat ještě hodně dlouho.