Od politiky k poezii - to je lepší

„Mám pro tebe dárek od kluků od Berounky“ Touhle větou mého milovaného muže začal dnešní den, což není špatné, protože kdo by nerad dostával dárky.

No, jasně jako úlitba, že včerejší návrat byl…nevím kdy.  Dárek byl ale překvapením, a překvapení bylo i to, jaký měl „příběh“.  Příběh, který mě donutil, abych si připomněla Benešovy dekrety, konktrétně dekret č. 100, který platí dodnes. Připomnělo mi to dědečkova slova, že zvolení Beneše presidentem, byly osudová chyba.

A tak jsem to vše šla vyběhat. Ale příroda byla milosrdná a díky ní jsem přišla na jiné myšlenky. Při pohledu na tu krásu, bez všech „zavšivených politiků“ , mě celou trasu pronásledovala básnička z dětství:

„Cestička k domovu, známě se vine.

Hezčí je krásnější než všechny jiné.

Koukol a …..(a teď začaly ty díry ) sakra co to tam bylo….kolem ní voní….

No a tímhle jsem si dokázala zaměstnat svou hlavu celých sedm kilometrů, navíc jsem si ani nevzpomněla, kdo to napsal. 

 Ale dopoledne to bylo krásné, to si naštěstí pamatuji.

P.S.

 Tak jsem si to tedy zjistila, autorem je K. V. Rais, to bych si nevzpomněla ani omylem a navíc…žádný koukol, ale douška a šalvěje kolem ní voní… Koukol, jak mě to vůbec napadlo…