Cesta do Wachau

 

„Já jsem tak hrdá na tohle místo a jsem velmi ráda, že ho mohu svým českým přátelům ukázat.“ Toť úvodní slova naší přítelkyně Birgit, když jsme dorazili do Emmersdorfu a začala do detailů naplánovaná akce Wachau.

Když se s někým přátelíte už několik desetiletí, můžete na otázku, co byste chtěli vidět, odpovědět bez ostychu. A tak minulé léto, když mi Birgit položila tuto otázku během tradičního grilování, rozhodila jsem rukama a příslušným tonem pronesla: „Já bych se chtěla plavit po Dunaji jako Sisi….tedy skoro jako Sisi, je mi přeci jenom o něco víc….“  Díky této odpovědi jsem se chytla do pasti, neboť Birgit hbitě odpověděla, že to není problém. Problémem by ale bylo, nezeptat se, co by ona ráda viděla, a tak mě čeká dvoudenní „špacír“ po Praze, už prý začala studovat historii. (a to jsme byli v Praze už několikrát)

Letošní cesta do Rakouska byla fakt „kalvárií“ jménem… jak jinak než Benešov a Olbramovice, pak už to bylo na pohodu.

Abychom se moc nevyděsili, protože počasí mělo být a taky bylo hnusně horké, čekala nás po příjezdu božská mana v podobě uzeninové, a hlavně sýrové mísy.  Vítězem byl Salzburg bergkäse. Kdyby mi nebylo stydno, vyžrala bych ho všechen a sama. Proto jsem asi bez problému vstřebala náročnost příštího dne.

Nemá cenu psát o tom, jak nádherné a okouzlující je Wachau, protože jakékoli dokumentace si dnes každý může dohledat kolik chce, a hlavně co chce.  Má jednoduchá charakteristika? Je to jedno z těch míst, které navštívíte a budete se tam chtít vracet pro jeho „genus loci“, pro ten slastný pocit, když se zhluboka nadechnete, vydechnete a je vám dobře.

Jak tedy například strávit den ve Wachau? Například tím, jak jsem napsala, že spanilá cesta začala po snídani, příjezdem do Emmersdorfu. Zaparkujete, vylezete z auta a už na vás haleká dcera kamarádky Birgit, vy k ní nasednete a ona coby taxi vás odveze do Melku do kotviště. Nastoupíte na výletní loď, plnou Dojčlandů (tak dobrá v němčině nejsem, ale Gernot si postěžoval, že jsou snad jediní Rakušáci na lodi) a vyrazíte. Proplouváte malebným údolím Wachau, míjíte rozsáhlé vinice a divíte se, kde všude je mohli vybudovat, sady s meruňkami, zámek Schönbühel, ruiny Aggsteinu,  Schallenberg, působivý Spitz an der Donau, uděláte si pauzu v Dürnstein, „srdci“ Wachau, se zajímavou historii, jejímž svědkem je zřícenina hradu, spjata se jménem Kuerlingu (pročpak? :) a okouzlí nás též další turistický cíl, a to nádherná modrobílá věž augustiánského kláštera, kocháte se dál plavbou  až k „bráně“ Wachau, kterou je Krems. Krems nebo česky Kremže má skutečně spojitost s kremžkou hořticí.

Opět je podotknu, že opěvovat toto město je zbytečné, a tak se dotknu jen několika míst. Z přístaviště se můžete vydat několika směry k centru. Birgit vybrala cestu kolem moderních budov Landesgalerie a Karikaturmuseum ( zde chci podotknout : nepodceňujte větu, koukej na cestu nebo upadneš.  V zajetí okounění musea jsem kolenem nabrala betonovou lavičku. Birgit s výkřikem „Ó mein Got“ upoutala pozornost kolemjdoucích, což se mi nelíbilo, a tak s vysvětlováním, že vše je v pořádku, jsem dělala, že je opravdu „alles gute“, i když koleno mě bolelo jako „svině“. Zajímavostí pro mě byl klášter Und, tedy ani ne budova, ale název.  Takhle jsme dorazili k parku, což je čisté místo bez obtěžujících povalečů. Parkem dorazíte na Süd Tiroler Platz a protože už šilháte hlady, nabízí se vám příjemné posezení v Hofbräu am Steinerator. Trochu mě to udivilo, bavorské pivo (výborné), bavorský majitel, ale rakouská kuchyně jedinečná. Navíc jsme se ocitli uprostřed Marillefestu, což je něco jako dožínky meruněk s tím, že můžete ochutnat neuvěřitelné dobroty z meruněk (pokud to není někoho šálek kávy, stejně doporučuji ochutnat). Vůně meruněk je všude a v jakékoli podobě, od „kapalné“ až po „tuhou“. Do centra oslav vstoupíte branou Steinertor. Poté vás pohltí ulice Obere a Untere Landstrasse a ocitnete se ve víru Marillefestu. Když máte ruchu plné zuby, stačí jen odbočit na Pfarr Platz, kde stojí nádherný dóm svatého Víta. Když se blíží odjezd vlaku, propletete se uličkami k nádraží.

Nasednete do vagonu Wachaubahn, mimochodem ve vagonu svítí čísla sedadel, která jsou rezervována, a jedete zpět do Emmersdorfu. Jízda vlakem též stojí zato, neboť se vám naskytne jiná, ale neméně poutavá cesta Wachau.

V Emmersdorfu vystoupíte, a protože máte žízeň, sjedete autem (pokud procházíte městečko, je krásné jít a ne jet) Zum Schwarzes Bärren (K Černému medvědovi) a svalíte se vyprahlí na zastíněné místo a už si objednáváte.

A aby nebylo kultury málo, večer se jde na unplugged koncert Gernotovi oblíbené bavorské skupiny, Spider Murphy Gang (rychle vygůglím, abych nebyla úplně za trotla).

Den, jak má být, takový, pro který má cenu žít.

P.S.

Musím být upřímná, díky tomu, že jsme se pohybovali s našimi rakouskými přáteli, kteří vše promysleli, rezervovali, se nám prohlídka Wachau ve smyslu“ Kein Stress“ opravdu vydařila.

Ne všechny památníky na vás působí dobře, stěny popsané oběťmi 2. světové války, k tomu rozhodně nepatří

Byla jsem překvapena, jak málo jsme slyšeli češtinu. I když jeden rozhovor, to jsem se usmála.

 Český turista: „Dem pryč, maj všechno rezervovaný“

Já: „ Birgit, tady mají všechno rezervovaný.“

Birgit: „ Rezervovala jsem nám stul už před týdnem.“ 😊

                     Přístaviště klášter v Melku

zámek Schönbühel

trosky Aggsteinu                                                      vinice ve Wachau

Trosky Hinterhausu u Spitzu 

                                 Dürnstein trosky hradu a modrobílá věž kláštera

                                            Krems

                                          

                                            Hofbäu am Steinertor

                       vcho branou Steinertor na pěší zónu

                                                        interier kremžského dómu sv.Víta