Tak trochu nepochopitelné, tedy pro mě… Jak různě se dá studovat. (Radosti všedního dne 4 )

 

Dnes má každá generace jméno, takže patřím do generace „květinových dětí“. To znamená, že jsem prošla socialistickým systémem školství. Ač z rodiny nepřátel proletariátu a dále pracující inteligence, musím tvrdit, že jsem měla opravdu štěstí na učitele, a to jak v dobrém smyslu, tak i v tom opačném, alespoň se člověk od mala učil, že ne všichni, kteří se na tebe usmívají, jsou kladní hrdinové a ti bručouni záporní.

V každém případě se mi dostalo kvalitního vzdělání v prostředí, které bychom nazvali dnes velmi konkurenčním a nemilosrdným v tom směru, že existovaly podmínky jedné přihlášky, a to jak na střední, tak na vysokou, kde si člověk občas kvůli docházce připadal jako malé dítě, ale vycvičilo ho to k tomu, že poznal, co a u koho si může dovolit.

Proč tak obsáhlý úvod? Zde je vysvětlení:

V době covidu, dostala má sestra nabídku studovat MBA se slevou. Přiznávám, postihl mě nepěkný pocit závisti. „bude mít o titul víc než já“ (já vím, je to blondovina, protože těm bylinám v záhonech a všemu zelenému, co pěstuju, je to naprosto jedno a zrovna tak zákazníkům, ti chtějí prvotřídní zboží).

Prozřetelnost je ale škodolibá a dala mi šanci. Přišla mi nabídka….bez slevy….. zda bych nechtěla studovat.  Vlastně nic neběžného…. ale… ale studium bylo online….Online!!!! Jako že nemusím do školy osobně, jako že vše online?!  Není to podvod!? Školu jsem prolustrovala od shora dolů a zjistila, že je stejná jako v případě sestry. A tak jsem začala studovat online, konečně jsem po 25 letech investovala jen do sebe. Všichni moji muži se tomu docela vysmáli, ale bylo vidět, že to berou ve smyslu máti má zábavu, nebude prudit.

Začala jsem. Poctivě. I literaturu jsem četla, fakt mě to chytlo, bavilo mě to.  Jen jednou jsem se na začátku sestry zeptala, kolik tak může být v testu chyb, abych prošla. „Nevím, já chyby nedělám!“

To byla sprcha, no bum!  Jsem ale umanutá a zarputilá ve věcech, o které mi jde. No počkej, sestřičko!

A právě díky podpoře a schovívavosti mých chlapců, kdy jsem ignorovala jejich dotazy: A co tedy budeš mít MMA, nebo budeš hrát NBA? (Ha,Ha,Ha, Kopačky), jsem studium zvládla za rok a získala MBA.

 Ve škole mě nikdo nikdy neviděl, studovala jsem si to v pohodě z domova, manžel jen kroutil hlavou, že přece není možné takhle vystudovat, ale mě to bylo jedno.

Já jsem jen chtěla udělat něco pro sebe, i když marnotratně přiznávám, že ten pocit, když se to dozvěděli o generaci mladší kolegové byl skvělý, hned jsem si mohla ověřit, že je mám správně rozdělené. Já jsem to totiž neřekla skoro nikomu, jen těm svým fotbalistům a sestře, tak jsem měla obavy, že to nedopadne, nejsem už žádná dorostenka a  vystudovat online, jde to vůbec??? Jde! A co je důležité, jde to v každém věku, a to je skvělé. Teď si dám pauzu a uvidíme. Nebo si počkám, až budu moc na universitu třetího věku, abych si mohla fundovaně povídat se psy a bylinami o nesmrtelnosti brouka

:)

P.S.

Sestra stále ještě studuje :)