Být tak štěně....

„Řikám ti, že jestli spadneš do tý vody, tak pro tebe nelezu. Ty jsi asi totální magor, řikám ti, že jestli tam spadneš, nelezu pro tebe!“

Vyhrožuju mláděti, které s pohledem „vykuka“ a vrtěním ocasu zkouší, jestli se dívám a udělá packou další krok dopředu. A letí, kutálí se a plác do vody!!! Břeh je příkrý, a navíc porostlí ostružinou, štěně se snaží vydrápat z vody, kde nestačí, potápí se…

A do prd*l* !!!.

  Kloužu ve svém nově zakoupeném oblečku na běh do vody, ostružiny, neostružiny, cítím rybinu, bahno, písek.  Štěně, 15. kg, plácá kolem sebe, je pro mě těžké ho zpacifikovat a dojít s ním k místu, kde v klidu vyleze. Konečně!!!! Štěně zabírá a drápe se na břeh. Já zdrápaná od ostružin i psa, se vydrápu také. Zvíře se oklepe a jako by nic pobíhá vesele kolem mě.  Já pohyby neohrabaného žabáka se přibližuji se čvachtotem k obytné části usedlosti.  Já naštvaně, štěně nadšeně.

V „letním tábořišti“, což je moje, zdůrazňuji MÁ, letní obyvákkuchyň propojená s garáží, sedělo osazenstvo v plném počtu + přítelkyně synů. (bude se grilovat).

Psík radostně doběhl do kuchyně a vítá se se zbytkem smečky….

„Proboha, Gary, miláčku, co se ti to přihodilo? Jsi v pořádku? Vždyť ty jsi celý mokrý?!“ ( to je fakt divný,když někdo spadne do vody)

Štěně se pohybuje mezi všemi jako hádě a je středem pozornosti, ostatní psi ho olizují. Divím se, že ne člověčí, hlavně že ženská část se nepřidá.

To snad není možný, tohle bych předpokládala ke své osobě, udělám překvapený ksicht, ale zbytečně. Já jsem totiž už dorazila též, ale jak vypadám, co se mi přihodilo…to nikoho nezajímá!!! Myslím si naštvaně!

Najednou se ozve…(Ó, že by konečně zájem o mou zdevastovanou osobu!? O můj potrhaný nový obleček na běh?!! No… tak ani náhodou!!!)

„No, ty vypadáš, co si vyváděla, prosim tě, ani sem nechoď, vždyť z tebe kape voda!“ To byla matka.

„Vždyť jsi říkala, že jdeš běhat?“ Proč se nekoupeš v plavkách? Proč se koupeš v jezírku s kaprama a ne v bazénu“… podobné poznámky od fotbalových mozků, tím myslím muže a synky, fakt nemusím poslouchat, je vidět, že v hovoru se ještě nenarazilo na politiku, tak je všechno zalité sluncem (kromě mě).

„Zachraňovala jsem zvíře, spadlo do jezírka.“ Naivně jsem se domnívala, že tímto si vysloužím obdiv a chválu.

„Když si koupíš psa, musíš se o něj i starat.“ Dostalo se mi rady od otce, mně, která se na celé usedlosti stará od mala o psy!!!

„Vy se mi snad zdáte, já doběhnu, pes nikde, vy si tady dřepíte a já ho objevím jen díky tomu, že se jdu dozadu projít“

„Co se rozčiluješ, než jsi přišla byla tu pohoda…Gary nemáš hlad… měla by se převléknou jsi tak trochu cítit rybinou. „Cítím škodolibost v hlase sestry, alespoň že ten její „bojfrojnd“ drží hubu.. Jako kdybych smrděla jen já a ne ten pes !

„Jen slušnost mi velí, abych vám neřekla, co si myslím.“ Nevěsty nemusí vědět, jaký mám fotbalový slovník. Odcházím se převléknout, skutečně zapáchám.

Za půl hodiny se vracím, jdu k baru a nalévám si portské, které v létě nepiju, ale uklidní mě. Sedám si na pohovku, štěně okamžitě skáče ke mně a tulí se.

„ Jé.. on ti chce poděkovat, žes ho zachránila.“  Já snad nevěřím uším a očím, dělají si ze mě srandu?!Vždycky se ke mně tulí!

Korunu nasazuje jedna z dívek. „On vás má rád“

Tak jo. Kopnu do sebe portské: tak copak to máte dobrého k jídlu

A hovor se stáčí úplně jinam….

A takhle my si tady žijem …pospolu… psi a lidi v Mé letní kuchyni. Takhle to vypadá, když si psi rozhodnou, že ta lidská bouda je veliká a že kromě zimních bud mohou mít i letní. Jako lidi.

P.S.

Teď má Gareth jinou zálibu, protože vyrostl a do jezírka vleze a vyleze sám, je v pohodě. Teď, když jsme spolu na obchůzce, číhá na mě a chce mě ulovit. Poprvé jsem myslela, že mě trefí šlak, ale už jsem si zvykla na dvě čouhající uši v levandule, a tak jenom dělám, že jsem překvapená.