25.únor 1948 - 25.2.2023

 


Dnes je 25. února, den, na který se nesmí zapomínat a zapomenout.  Den, který pohřbil naději, zničil životy nebo v tom smutném ovlivnil tři generace. Den, kdy komunističtí skřeti začali legálně ničit naše charaktery.  Den, kdy  komunisti ve jménu lidu, rozkradli, ukradli, co mohli a neštítili se k tomu využít to, co se naučili od bolševiků a nacistů.

Je ironicky kruté, že s každou generaci komunistických zplozenců tak nějak jejich zápal pro heslo: jsme si všichni rovni…i vyčpělo. Děti a pravnuci bigotních komunistů z 50. let, najednou chtěli to, co nabízel tzv. Západ. Jak to udělat, aby zůstali u moci, a přitom jim cesta a možnosti celého světa byly otevřené? V šedesátém osmém to nevyšlo, bigoti ještě byli při síle, ale osmdesátý devátý? To bylo už něco jiného. A tak pod rouškou uhájitelného násilí na davu  na Národní třídě se konečně dočkali. Revoluce…. Sametová revoluce pro komunisty. O nic nepřišli, ba naopak.

25. únor 1948, den, na který se pomalu k potěšení některých zapomíná.  A tak z čeho mně se dělá slabo, ostatní oslavují. A po více než třiceti letech volí presidenta mezi buď bývalým komunistou nebo bývalým komunistou.

A pokud někdo řekne, že je nutné vyrovnat se konečně s komunismem, ať si uvědomí, že pro některé z nás je to, jako kdyby řekl Židům, že je třeba se vyrovnat s nacismem.

Dnes je 25.února 2023, 75 let od chvíle, kdy začala morální devastace občanů této země….   

Jako křesťanka bych měla umět odpouštět. Nechci. Nechci odpustit a nechci zapomenout. I když vím, že tím pádem jsou pro mě zavřené brány nebeské

Komentáře

  1. Kromě bývalých komunistů se objevili neokomunisti (=sdíleči bytů, aut....).
    Úpadek morálky pokračuje celoevropsky.
    Štěstí si kupujeme za stranické známky.

    OdpovědětVymazat
  2. cihelna:
    Není to ani k pláči, slzy došly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A dalším faktorem, který na mne poslední dobou doléhá, je mediální vymývání mozků, novinářská masáž a socializace školství. Mladí neokomunisté reaktivovali stará hesla typu kdo nejde s námi, jde proti nám; argumentem se stala urážka; znalosti byly nahrazeny kvótami...

      Vymazat
    2. Průšvih je, že to nepřichází z východu, jako kdyby si každý stát měl prožít totalitu. Nedávno jsem narazila na pojem “ strážce politické korektnosti”, tak mě zamrazilo.😰

      Vymazat
    3. Tlusťjoch:
      Ilustrovat se to dá na posunu významu zkratky PC:
      1) post card - pohlednice
      2) Punch card - děrný štítek
      3) personal computer - péćečko
      A nyní political correctness!!!

      Vymazat
    4. Budu de vymlouvat, že nejsem politik :)

      Vymazat
  3. S volbou prezidenta to má (jak někdo vtipně poznamenal) zajímavý vývoj.
    V r. 1989 byl zvolen disident Havel, po něm nekomunista Klaus, následoval komunista z r. 1968 Zeman, teď byli na výběr normalizační komunisté Pavel a Babiš a když to tak bude pokračovat, příště vyhraje předsedkyně KSČM Konečná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel linie nebyla nikdy úplně přerušená, Havel byl zvolen se souhlasem komunistů, Klaus sice přímo v KSČ nebyl, ale pokud je mi známo, s některými příbuznými by se asi nechlubil. Abych byla upřímná, světlo na konci tunelu tak nějak nevidím.

      Vymazat
  4. A pak jsou lidi, kteří se ke komunismu s láskou vracej, jen proto, že je současná vláda zklamala. Je to důkaz toho, jak jsme jako národ slabí. Místo, abychom si řekli "ještě nejsme u cíle, musíme makat dál," se buďto vracíme k minulosti, nebo snášíme současné sračky, protože je to přece "to, za co jsme bojovali". Leda tak prd. Sametová revoluce měla být první z mnoha, byla cesta, ne cíl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, byl o start, ale soudruzi se tak nějak postarali, že jsme se ztratili už na to startu... nevidím světlo....

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky